Tokio

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Tokio (東京都, Tókjóto) je nejlidnatější prefektura a administrativní, dopravní a kulturní centrum Japonska rozkládající se na ploše 2 189 km². K 1. prosinci 2014 mělo 13 390 116 obyvatel, hustota zalidnění byla 6 038 obyv./ km². Skládá se z 23 zvláštních městských čtvrtí (ku), 26 měst (ši), 5 obcí (čó) a 8 vesnic (son). Obvykle se uvádí jako hlavní město Japonska, v roce 1943 se ale oficiálně stalo „velkoměstem“, které z důvodu zvýšení efektivity vykonává některé administrativní úkoly města, jako je zajištění kanalizace, požární ochrany, zásobování vodou atp. Jednotlivé městské čtvrti jsou do značné míry autonomní.

Geografie

Tokio se nachází v mírném podnebném pásu regionu Kantó na největším japonském ostrově Honšú. Je středem hustě osídlené aglomerace obklopující Tokijský záliv. Celkově má aglomerace Velké Tokio, zahrnující také prefektury Saitama, Čiba a Kanagawa, zhruba 35 milionů obyvatel, žije zde tedy asi 30 % obyvatel Japonska. Tokiem protéká celkem 12 řek (Edo, Sumida, Kanda a další).

Historie

Město, nazývané dříve Edo, začalo vzkvétat díky šógunovi Iejasuovi Tokugawovi. Ten tu roku 1603 vytvořil prosperující politické centrum šógunátu. V polovině 18. století zde žilo již více než milion lidí. Roku 1868 se z Tokia stalo hlavní město, když sem bylo z Kjóta přestěhováno sídlo císaře.

Nejrychleji se zde projevil rozvoj a přejímání západních technologií. V roce 1869 byla zprovozněna první japonská telefonní linka propojující Tokio s Jokohamou, roku 1872 do Jokohamy vyjela první parní lokomotiva. V roce 1923 město z velké části zdevastovalo Velké zemětřesení, jež zasáhlo oblast Kantó. Katastrofa způsobila smrt více než 140 000 lidí, shořelo 300 000 povětšinou dřevěných domů. Čtyři léta po zemětřesení byla dokončena první linka metra a roku 1931 zahájilo provoz letiště Haneda.

Při bombardování spojeneckými vojsky na jaře 1945 byla zničena podstatná část zástavby, populace se po válce zmenšila téměř na polovinu (3,49 milionů obyv.) Zásadním byl pro Tokio rok 1964 – konaly se tu Letní olympijské hry, byla zprovozněna první linka rychlovlaků šinkansen a otevřena klíčová dálnice. Další olympijské hry se zde mají konat roku 2020.

Zvláštní městské čtvrti

23 zvláštních městských čtvrtí pokrývá jen necelou třetinu plochy města, přesto většina obyvatel žije zde (hustota zalidnění 14 54 obyv./km²). Nejrušnějšími částmi jsou centrální Čúó, Minato a Čijoda. Ve čtvrti Čijoda se nachází proslulá Akihabara, přezdívaná „elektrické město“. Mezi nejvýznamnější patří komerční čtvrť Šibuja, proslulá také rušným nočním životem, a hlavní obchodní a administrativní centrum Šindžuku, ve kterém se nachází nejvytíženější železniční stanice na světě.

Průmysl

Nejdůležitějšími odvětvími terciérního průmyslu jsou velkoobchodní prodej, služby, finančnictví a pojišťovnictví, prodej nemovitostí a informační a komunikační technologie. Těchto pět odvětví tvoří zhruba 70 % HDP Tokia. Nejvýznamnějšími výrobními odvětvími jsou polygrafický průmysl, zpracování kovů a strojní výroba, následované textilním průmyslem a výrobou plastů. Najdeme zde přes 3100 poboček zahraničních firem. (Flanderka 1998)[1][2][3][4]

Citační zdroje