Tenrikjó

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Tenrikjó (天理教, Tenrikjó) je jedním z nejstarších a nejúspěšnějších nových japonských náboženství je Tenrikjó (Učení nebeské moudrosti), které založila v roce 1838 Miki Nakajama (1798 - 1887), následovníky Tenrikjó zvaná též Ojasama. Miki Nakajama, žena bohatého farmáře, v tomto roce pozvala do svého domu potulného šugendžu, který se měl pokusit vyléčit jejího nemocného syna. Při asistenci u léčitelského obřadu byla Nakajama posednuta božstvem Tenri ó no mikoto (také označováno jako Ojagami). Posednutí trvalo tři dny a skončilo, až když její manžel svolil k tomu, aby se Miki Nakajama stala živoucím svatostánkem tohoto božstva (tzv. ikigami, „živoucí božstvo“). Díky této zkušenosti se Nakajama rozhodla věnovat zbytek svého života šíření nauky a poselství božstva Tenri ó no mikoto.

Den, kdy božstvo poprvé promluvilo ústy Nakajamy, 26. října 1838, je považován přívrženci Tenrikjó za velký svátek, který je každoročně slaven. Sama Miki Nakajama byla svými přívrženci zbožštěna a její spisy se staly svatým písmem, písně byly použity jako hymny a gesta se proměnily v liturgické úkony. Po smrti Nakajamy byl její posvátný status přenesen na jejího pokračovatele, Izóa Iburiho (1833 - 1907). Postupně se ve vedení Tenrikjó vystřídala řada jejich mužských dědiců, ti jsou označování jako šinbašira (posvátný sloup). Během svého života byla Miki Nakajama několikrát pronásledována, obviněna z duševní choroby a dokonce uvězněna.

Věřící Tenrikjó považují božstvo Tenri ó no mikoto za původní božstvo, které Nakajamě, kromě léčitelských schopností, odhalilo i místo poblíž města Tenri, kde byl dle nauky tohoto náboženství stvořen první člověk. Toto místo se nazývá džiba a do dnešní doby jej označuje posvátný pilíř kanrodai. Město Tenri je proto věřícími nazýváno Ojasato (rodný domov). Do Tenri se konají náboženské poutě a mezi povinnosti věřících patří návštěva posvátné místa stvoření džiba. Spisy, které Nakajama sepsala na základě znalostí nabitých od božstva Tenri ó no mikoto, jsou Mikagurauta – „Písně k posvátným tancům“ (1866 - 1882), obsahující 12 písní a prolog a Ofudesaki – „Špička posvátného štětce“ (1869 - 1882), který shrnuje celou nauku Nakajamy ve formě básní. Tenrikjó učí své následovníky tomu, aby očistili své duše a navrátili se k božstvu – jen tak mohou ve svém životě pocítit opravdovou radost. Duše a tělo je totiž zanášeno „prachem“ (hokori), kterého je potřeba se zbavit tím, že věřící bude žít v úctě k božstvu a vyhne se špatným myšlenkám a skutkům. Pokud se takto chová, tak mu božstvo Tenri ó no mikoto pomůže svou zázračnou silou a zajistí mu zdravý a šťastný život.

Středisko Tenrikjó leží ve městě Tenri asi 11 km jižně od Nary. Tenri se díky přívržencům Tenrikjó velmi rozrostlo a bylo zde vybudováno muzeum, náboženské stavby, nemocnice, univerzita s knihovnou a také ubytovny pro poutníky a řada hotelů. (Earhart 1999, 32-33, 95-96)[1], (Havlíček, 2011)[2]. Tenrikjó má v Japonsku přibližně 1,75 milionů věřících (Japonské ministerstvo školství, 2002) a dle celosvětových údajů čítá asi 2 miliony věřících (Picken 2002, 223)[3]. Kromě Japonska má Tenrikjó své pobočky i v Kanadě, Austrálii, Číně, USA, Velké Británii, Francii, Brazílii a v několika dalších zemích.

Citační zdroje