Tókaidó

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Tókaidó (東海道 Tókaidó) je označení pro historickou magistrálu, která spojovala Kjóto s Tokiem (dřívější Edo) a jejíž trasa vedla podél tichomořského pobřeží. Její název bývá do češtiny překládán jako „Cesta podél východního moře“ (Reischauer 2009, 20)[1]. Význam, který tato magistrála měla, ještě vzrostl v období Edo (1603–1868). V tuto dobu Tókaidó sloužila mimo jiné k přesunu knížat z provincií směrem do Eda v rámci tzv. systému střídavé služby, který vyžadoval, aby knížata trávila každý druhý rok v Edu. Šógunát se tímto způsobem snažil o snížení pravděpodobnosti vzniku vzpoury (tamtéž, 87)[1].

V době tokugawského šógunátu se na cestě nacházelo 53 stanic se zájezdními hostinci, trhy a přepřahací a nosičskou službou. Tókaidó se stala také inspirací při vytváření uměleckých děl, z výtvarného umění je nejznámější série Hirošigeho dřevořezů (Vasiljevová 1986, 268)[2], v literatuře je cesta tematizována např. v díle Pěšky po Tókaidó (1999), jehož autorem je Džippenša Ikku.[3]

Citační zdroje