Saččó hanbacu

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Klanová klika Saččó (薩長藩閥 Saččó hanbacu)

Saččó byla tajná vojenská koalice knížectví Sacuma a Čóšú, která vznikla v roce 1866 s cílem svrhnout šógunát. Saččó je zkratka složená z počátečních znaků knížectví. Sacuma se nacházela na území dnešní prefektury Kagošima a Čóšú na území Jamaguči. Čóšú bylo střediskem protišógunátní opozice a v roce 1866 proti němu šógunát vyhlásil trestnou výpravu, která vyvolala vlnu bouří po celé zemi kvůli vymáhání finančních příspěvků a násilným odvodům vesničanů do šógunátních oddílů. (Vasiljevová 1986, 326)[1]

Přestože Sacumu a Čóšú dělilo letité nepřátelství, 7. března 1866 se konala schůzka nižšího samurajstva, kde byl domluven společný postup proti šógunátní vládě. Sacumu tu zastupovali Takamori Saigó a Tošimiči Ókubo, za Čóšú se dostavil Takajoši Kido. (Reischauer 2009, 135)[2] Dohoda se stala základem pro koalici Saččó. Sacuma se poté odmítla zúčastnit vojenského tažení proti Čóšú, což povzbudilo i další knížectví k podobnému kroku.

Čóšú se ubránilo šógunovu tažení, protože bylo lépe vyzbrojeno díky podpoře Sacumy. Ukončení výpravy podpořila 29. srpna 1866 smrt šóguna Iemočiho, místo nějž nastoupil šógun Jošinobu (Keiki). V roce 1867 se uskutečnily další schůzky v Kjótu, kde Saččó domlouvá vojenský převrat. Kromě zástupců Sacumy a Čóšú se schůzek zúčastnil i Šódžiró Gotó z Tosy, který naléhá, aby převrat proběhl mírovou cestou. Později o puči informuje šóguna, jenž 8. listopadu 1867 abdikuje, což zaskočilo samuraje Saččó, kteří nemohou použít připravenou verzi převratu. Situaci vyřešil císař Mucuhito (Meidži) který sice přijal šógunovu rezignaci, ale pověřil ho nadále výkonem některých funkcí. Protože Saččó bylo stále pro úplné odstranění šógunátu, do Kjóta dorazily armády Sacumy, Čóšú a dalších 6 knížectví, které 3. ledna 1868 obsadily císařský palác.

Opozice svolala císařskou rodinu a zástupce dvorské šlechty, před nimiž přečetla Prohlášení o obnovení císařovy moci a vyzvala lid k podpoře nové vlády (Vasiljevová 1986, 328)[1]. Šógun Jošinobu byl donucen odevzdat panství a pokladny a Tokugawové byli postaveni na roveň ostatních rodů. Jošinobu měl v úmyslu se podřídit, ale Tokugawové se rozhodli vzdorovat a 27. ledna 1868 začala válku Bošin, kterou prohráli. Poslední boje byly ukončeny v květnu 1869. (Reischauer 2009, 136)[2]
Skupina Saččó získala dominantní pozici v nové vládě a při rozdělování funkcí byli preferováni její přívrženci.

Citační zdroje