Njonin džóbucu

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Njonin džóbucu (女人成仏 Njonin džóbucu) je pojem značící dosažení buddhovství ženou. Do začátku období Kamakura bylo postavení ženy v buddhismu diskriminováno. Ženy nesměli vstupovat na posvátná místa buddhistických chrámů (njonin kekkai), protože byly považovány za rituálně nečisté. Ženy také nemohly dosáhnout buddhovství, a to z důvodů pěti překážek typických pro ženy (touha, hněv, strnulost a malátnost, vzrušení a neklid, pochybovačnost) a jejich tří druhů poslušností (otci, manželi, synovi), tzv. gošó sandžú. Kořeny této misogynie lze vysledovat až do Indie za období Šákjamuniho (přibližně 564/3 př. n. l., historický Buddha) a jejím dalším projevem je i koncept hendžó nanši, který propagoval například i Hónen (1113 – 1212). Hendžó nanši připouští dosažení buddhovství ženou, ale jen v případě, že se jí podaří v okamžiku smrti proměnit v muže. Situace se začíná měnit na přelomu období Heian a Kamakura. V tomto období se o otázku spasení žen zajímal nejvíce Ničiren (1222 – 1282). Své názory stavěl především na textech Lotosové sútry (Mjóhó rengekjó). Mezi jeho nejvýznamnější práce na toto téma patří Njonin džóbucušó (Poznámky k tomu, jak ženy dosáhnou buddhovství, 1265) a Njonin ódžóšó (Poznámky k znovuzrození žen, 1253). Otázkou diskriminace žen se zabýval také Dógen (1200 – 1253) a Šinran (1173 – 1263).

[1][2]

Citační zdroje