Ničidokui sangoku dómei

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Pakt tří (日独伊三国同盟Ničidokui sangoku dómei) byla dohoda mezi Německem, Itálií a Japonským císařstvím uzavřená 27. září 1940 v Berlíně. (Vasiljevová 1986, 439)[1] Za Japonsko pakt podepsal vyslanec a diplomat Saburó Kurusu. (Nish 2002, 161)[2]

Podpis paktu znamenal smluvní zpečetění spojenectví fašistických států v druhé světové válce a vznik Osy Berlín-Řím-Tokio. Ještě v témž roce se k dohodě připojilo i Maďarsko, Rumunsko a Slovensko, o rok později poté Bulharsko, Jugoslávie a Chorvatsko. V roce 1942 pakt signovaly i Thajsko a Manšúkoku, státy pod kontrolou Japonskem. Pakt tří podepsala na popud Japonska i loutková nankingská vláda jako zástupce Číny.

Podpisem Paktu tří Japonsko uznalo právo Německa a Itálie na vůdcovství při budování „nového pořádku“ v Evropě a Německo a Itálie naopak přiznaly totéž právo Japonsku ve východní Asii. (Vasiljevová 1986, 439)[1] Smlouva stanovila, že signatáři vstoupí do války proti jakékoliv mocnosti, která napadne jednu ze tří smluvních stran. Japonsko si od paktu slibovalo zlepšení vztahů se Sovětským svazem, protože se Německo, které mělo s Ruskem dobré vztahy, nabídlo vystupovat jako prostředník během vyjednávání smlouvy o neutralitě. Tu se skutečně povedlo o rok později uzavřít.

Jelikož bylo Japonsko od roku 1937 ve válce s Čínou, kterou chtělo ukončit, doufalo, že pokud ustane materiální a morální pomoc zvenčí, Čína brzy kapituluje. Rozdělení euroasijského kontinentu na německou, ruskou a japonskou zónu tak mohlo přinést kýžený konec války.(Reischauer 2009, 252–253)[3] Pakt tří navíc izoloval Spojené státy více, než kdykoliv předtím, a znemožňoval tak jejich případnou intervenci v Číně i na jiných územích. (Hall 1988, 324–325)[4] V reakci na pakt Američané uvalili embargo na export leteckého paliva, oceli a železného šrotu, což nepříznivě postihlo japonské letectvo i námořnictvo. (Nish 2002, 161)[2] Vojensky ale až do přepadení přístavu Pearl Harbor v prosinci roku 1941 Spojené státy v rámci své politiky o neútočení skutečně nezasáhly a japonskou agresi pouze veřejně odsoudily. V září roku 1943 se Itálie vzdala Spojencům, což prakticky znamenalo konec Paktu tří. Pakt postupně porušovaly i další země. Přestože technicky byla smlouva stále v platnosti, po porážce Německa v roce 1945 pozbyla jakéhokoliv významu.

Citační zdroje