Ničibei anzen hodžó džójaku

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Japonsko-americká bezpečnostní smlouva(日米安全保障条約Ničibeianzenhošódžójaku)

Bezpečnostní smlouva byla dohoda mezi Japonskem a Spojenými státy americkými podepsaná společně s mírovou smlouvou na konferenci v San Francisku 8. září 1951. Skládala se z pěti článků a Japonsku slibovala vojenskou ochranu ze strany Spojených států. (Hall 1988, 158)[1] Smlouva Japonsku rovněž ukládala povinnost na blíže neurčenou dobu poskytnout Spojeným státům právo rozmisťovat na svém území ozbrojené síly. Současně se Japonsko zavázalo neposkytnout takové právo žádnému jinému státu. (Vasiljevová 1986, 476)[2]

Za japonskou stranu smlouvu podepsal tehdejší předseda vlády ŠigeruJošida. (Hall 1988, 14)[1] Americkým senátem byla ratifikována 20. března 1952 a poté znovu schválena prezidentem Spojených států amerických Harry S. Trumanem 15. dubna 1952. V platnost vstoupila 28. dubna 1952.

Kvůli bezpečnostní smlouvě zůstala Okinawa, kde byli rozmístěni američtí vojáci, pod americkou okupací i po roce 1952. (Hall 1988, 14)[1] S americkými základnami na svém území navíc Japonsku hrozilo nebezpečí, že bude imperialismem proti své vůli zataženo do vojenského konfliktu. Konzervativní politici spatřovali v pokračující okupaci Okinawy urážku japonské suverenity, levicové strany na základny pohlížely jako na předsunutý bod na japonském území a symbol agresivní americké vojenské politiky v Asii. I mezi obyvateli Okinawy se projevovaly silné nacionalistické nálady. (Reischauer 2009, 303)[3]

O revizi a vylepšení japonsko-americké bezpečnostní smlouvy se v roce 1959 pokusil tehdejší předseda japonské vlády NobusukeKiši. Revize byla přechodem od koncepce ochrany Japonska americkými vojsky ke spolupráci japonských ozbrojených sil s americkými, které měly být i nadále na japonském území ponechány. Během jednání o revidované znění docházelo k mnoha protestním akcím, japonský lid totiž nesouhlasil s prodloužením platnosti smlouvy a žádal navrácení Okinawy pod japonskou správu. Když v lednu 1960 Kiši jménem japonské vlády smlouvu podepisoval, byl parlament obléhán stotisícovými zástupy, po celém Japonsku se konaly protestní pochody a demonstrace. 19. května 1960 se dokonce opoziční poslanci snažili zabránit hlasování tím, že stávkou vsedě blokovali zasedací sál. Nakonec byli vyvedeni policií, takže hlasování proběhlo bez přítomnosti opozice. Vzhledem k vlně protestů, kdy protestní shromáždění požadovala okamžité rozpuštění parlamentu a Kišiho demisi, musela být dokonce zrušena plánovaná návštěva amerického prezidenta Eisenhowera. (Hall 1988, 187)[1] Kiši však ve funkci vytrval, smlouva vstoupila v platnost i proti vůli lidu a 23. června 1960 byly mezi japonskou a americkou vládou vyměněny ratifikační listiny, čímž byla platnost bezpečnostní smlouvy prodloužena o dalších deset let. (Vasiljevová 1986, 491-495)[2] Vlna protestů postupně utichla, japonská veřejnost v čele s Hnutím za připojení Okinawy k Japonsku ale i nadále požadovala, aby bylo souostroví navráceno do japonské správy a aby byly Spojené státy zbaveny práva používat tamější vojenské základny. Tyto požadavky podpořilo japonské demokratické hnutí spojující otázku Okinawy s širší problematikou japonsko-amerického vojenského spojenectví a zrušení bezpečnostní smlouvy.

Spory utichly až v prosinci 1969, kdy Spojené státy přislíbily ostrov navrátit, a v květnu 1972 předaly jeho správu zpět Japonsku. (Reischauer 2009, 303)[3]

Citační zdroje