Nakasone Jasuhiro

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Jasuhiro Nakasone (中曽根康弘 Nakasone Jasuhiro, 1918) je japonský politik, který v letech 1982–1987 zastával funkci předsedy vlády. Jeho zvolení předcházela dlouhá politická kariéra na různých vládních postech; v letech 1967–1968 byl ministrem dopravy, v letech 1972–1974 ministrem mezinárodního obchodu a průmyslu. Mezi roky 1982–1987 stál v čele Liberálně demokratické strany.

Nakasone v roce 1941 ukončil studia na dnešní Tokijské univerzitě a poté sloužil jako nadporučík v námořnictvu japonské císařské armády během druhé světové války. Po skončení války byl jako jeden z nejmladších politiků v historii v roce 1947 zvolen do dolní komory parlamentu (Encyclopedia Britannica 2013)[1]. Nakasone patřil k silně pravicovému křídlu Liberálně demokratické strany a jeho politika, jakožto i politika celé strany, se nesla především v duchu úzkých vojenských, politických a ekonomických vazeb na Spojené státy. Nakasone prohlásil, že Japonsko by se mělo stát „ohromnou mateřskou letadlovou lodí“ sloužící vzájemným strategickým cílům obou zemí. Velmi také zdůrazňoval vážnost hrozby ze strany Sovětského svazu (Reischauer 2009, 319)[2]. Nakasone proslul především rozsáhlou privatizací státních korporací (např. japonských železnic), plány zaměřenými na větší flexibilitu, kreativitu a internacionalizaci vzdělání, na rozvoj informačních a technologických schopností a na budování nových výzkumných ústavů (tamtéž, str. 317). Bývá ovšem velmi často spojován s oživením japonského nacionalizmu a prohlášením, že japonský úspěch pramení především z toho, že Japonsko nebylo ochotno na svém území tolerovat národností menšiny, jako činily Spojené státy. Po vlně kritiky byl ovšem nucen svůj výrok opravit a tvrdil, že původním výrokem měl v úmyslu pouze pogratulovat USA k úspěchu i přesto, že mají na svém území řadu „problematických menšin (Bowen 2009)[3].“ Jako první premiér od roku 1987 navštívil v roce 1985 kontroverzní svatyni Jasukuni, což znovu otevřelo otázku, zda by se měli vysocí představitelé státu objevovat ve svatyni v den připomenutí japonské kapitulace ve druhé světové válce, jejíž výročí spadá na 15. srpna (Karan 2005, 71)[4]. Co se týče zahraniční politiky, Nakasone se především snažil vylepšit reputaci Japonska jako jedné z vedoucích světových ekonomických velmocí a podnikal opakované cesty do zahraničí za účelem vyjednávání se spojeneckými státy. Na domácí půdě podporoval vládní snahu o úsporná opatření, která měla za cíl snížení státního dluhu Japonska (Encyclopedia Britannica 2013)[1].

V roce 1984 byl Nakasone potvrzen ve funkci předsedy Liberálně demokratické strany, čímž také započalo jeho druhé funkční období na postu předsedy vlády. Pod jeho vedením pokračovala japonská ekonomika ve svém nepřetržitém rozvoji a na konci Nakasoneho funkčního období již začínala směle konkurovat ekonomice USA. V roce 1987 nahradil Nakasoneho ve funkci premiéra Noboru Takešita. Oba byli však nuceni formálně rezignovat na své funkce kvůli korupčním skandálům, které v tomto období dostihly mnoho předních japonských politiků (tamtéž).

Citační zdroje