Miki Kijoši

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Kijoši Miki (三木 清 Miki Kijoši, 1896 – 1945) byl japonský marxistický filozof, který pomohl vytvořit teoretické základy pro sociálně-demokratické hnutí, jenž se stalo v Japonsku populární mezi dělníky a intelektuály po 2. světové válce.

Miki se narodil 28. prosince 1896 (můžeme se však setkat i s datem 5. ledna 1897) v Kogami v prefektuře Hjógo. Vystudoval filozofii na Císařské univerzitě v Kjótu pod vedením Kitaróa Nišidy. V roce 1922 odjel na tři roky do Německa, kde se věnoval studiu filozofických prací Friedricha Nietzscheho, Martina Heideggera, Sørena Kierkegaarda či Blaise Pascala. (Townsend 2009, 2)[1]

Po návratu do Japonska začal vyučovat na Univerzitě Hósei v Tokiu. V roce 1926 publikoval svou práci Pasukaru ni okeru ningen no kenkjú (Zkoumání člověka u Pascala), která mu přinesla uznání mezi akademickou obcí v Japonsku. Jednalo se totiž o první existencionalistické dílo, jehož autorem byl japonský filozof. (Muramoto 2000, 6) Brzy poté se Miki začal zabývat studiem marxismu, který se ve 20. letech těšil v Japonsku velké oblibě. V roce 1928 se podílel na založení vlivného, marxisticky založeného deníku Šinkō kagaku no hata no moto ni (Pod vlajkou nové vědy), ve kterém sám publikoval několik článků na různá témata (například Kagaku hihan no kadai, Kritika přírodních věd, 1928 či Juibucuron to sono gendžicu keitai, Materialismus a jeho pravá podoba, 1928). (Brivio 2009, 80)[2]

Později v roce 1929 Miki vstoupil do Proletářské vědecko-výzkumné skupiny, odkud byl v roce 1930 donucen odejít po rozepři s dalším členem skupiny, historikem Šinzóem Hattorim (1901-1956). V témže roce byl Miki na šest měsíců uvězněn za podporu komunismu, v důsledku čehož byla těžce poškozena jeho další profesní kariéra a byl mu tak znemožněn další akademický postup.

Kijoši Miki se ve svých úvahách snažil o liberální spojení marxismu a demokracie. Věřil, že filozofie jako taková by měla být pragmatičtější a měla by být využívána při řešení konkrétních společenských a politických problémů. Představy o intelektuální politice a praktickém využití filozofie vysvětloval ve svých komentářích pro noviny Jomiuri šinbun.

Kijoši Miki patřil k odpůrcům japonské agresivní a militaristické politiky. Když v roce 1937 vypukla Druhá čínsko-japonská válka, odsoudil tento akt agrese a stáhl se do ústraní, kde pokračoval ve své filozofické práci. Přestože Miki zastával protiválečné postoje, byl v roce 1942 poslán na Filipíny jako armádní dopisovatel. Díky této zkušenosti vzrostl jeho odpor vůči japonské vládě.

V březnu 1945 byl Miki opět uvězněn poté, co u sebe ukryl jednoho ze svých komunistických přátel, který se skrýval před vládními autoritami. (Encyklopedie Britannica) Miki se ve vězení dočkal konce 2. světové války, avšak kvůli špatným životním podmínkám a nemocem zemřel dříve, než mohl být propuštěn na svobodu. Kijoši Miki zemřel 26. září v Tojotamě zhruba 40 dní po Japonské kapitulaci, jeho smrt posléze pomohla k urychlenému propuštění politických vězňů po celém Japonsku.

Citační zdroje