Konoe Fumimaro

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Fumimaro Konoe(近衛文麿Konoe Fumimaro, 1891–1945)

Fumimaro Konoe se narodil v Tokiu do rodiny, která patřila ke starobylému rodu Fudžiwara. Po smrti svého otce, politicky aktivního muže, získal titul prince. V roce 1919 se zúčastnil Pařížské mírové konference. (Hunter 1984, 101)[1] Díky svému titulu získal křeslo v Horní sněmovně japonského parlamentu.V roce 1931 se stal jejím místopředsedou, o dva roky později byl zvolen předsedou Horní sněmovny. (Vasiljevová 1986, 433)[2] V roce 1937 se stal japonským premiérem.

Konoe měl úzké vztahy s armádními kruhy i s politickými stranami a japonskými finančníky, zejména s koncernem Sumitomo. Konec 30. let 20. století s sebou v Japonsku přinesl velké rozpory mezi vojenskými kruhy a civilními mocenskými skupinami, což znamenalo problém při realizaci programu válečných příprav.Proto byl do čela vlády vybrán právě Konoe. (Vasiljevová 1986, 433)[2] Jakožto civilista, potomek staré dvorské šlechty, schopný a oblíbený spisovatel, člověk, který v mládí studoval práva na Kjótské císařské univerzitě u filozofa Kitaróa Nišidy a marxistického ekonoma Hadžimeho Kawakamiho, byl v daném okamžiku přijatelný pro všechny znesvářené skupiny a jeho jmenování bylo nadšeně vítáno na všech stranách. (Reischauer 2009, 248)[3]

Krátce po nástupu do úřadu došlo poblíž Pekingu k potyčce mezi japonskými a čínskými vojáky. Konoe nechal na místo vyslat několik divizí japonské armády a zahájil tak novou ofenzívu v Číně. (Vasiljevová 1986, 433)[2] Zatímco se situace v Číně zhoršovala, Konoe prosadil zákon o národní mobilizaci. Dne 22. prosince 1938 vydal prohlášení, známé také jako Konoeho zásady, v němž po Číně požadoval hospodářskou spolupráci a společný boj proti komunismu. Japonská vojska sice úspěšně postupovala a zabírala další čínská území, Konoe, který se snažil o ukončení konfliktu, měl ale dlouhodobé neshody s velením japonské armády. V lednu roku 1939 proto na post premiéra rezignoval. (Encyclopaedia Britannica 2013)[4]

16. července 1940, v době napjaté politické situace, byl Konoe opět povolán do funkce předsedy vlády. Ministrem zahraničních věcí jmenoval Jósukeho Macuoku. Macuoka byl politik populární mezi nejvyššími představiteli armády i japonským lidem. Co se zahraniční politiky týče, byl příznivcem radikálních kroků. Druhá Konoeho vláda byla proto tou nejmilitantnější vládou, jaká kdy byla v Japonsku ustanovena. (Reischauer 2009, 252)[3] Japonská armáda se měla pokusit udržet své pozice v Číně, přestože se Konoe snažil, aby se tato válka nerozšířila do podoby mezinárodního konfliktu. (Encyclopaedia Britannica 2013)[4] Usiloval také o zlepšení vztahů se Sovětským svazem a posílení spojenectví s Německem a Itálií, díky čemuž později došlo k podpisu Paktu tří. Během Konoeho vlády došlo v Japonsku k završení fašizace a rozpuštění politických stran. (Vasiljevová 1986, 436)[2] Dne 3. listopadu 1940 vyhlásil ustavení japonského Nového pořádku ve východní Asii. (Reischauer 2009, 250)[3]

V časech války, která propukla měsíc po sestavení jeho vlády, byl Konoe příliš slabý na to, aby odolal požadavkům armádních činitelů, kteří se dovolávali stále tvrdšího postupu. (Reischauer 2009, 248)[3] V květnu 1941 obdržela japonská vláda od americké strany nabídku k mírovému jednání. Zatímco Konoe byl ochoten vyjednávat, Macuoka jakékoliv jednání odmítal. Jelikož byly neshody mezi premiérem a ministrem zahraničních věcí stále větší, Konoe v červenci roku 1941 rezignoval, aby následně sestavil novou vládu bez Macuoky. (Reischauer 2009, 252)[3]

V červenci 1941, poté, co japonské jednotky obsadily Francouzskou Indočínu, byly vztahy mezi Japonskem a Spojenými státy ještě vypjatější. Konoe se přesto snažil ze všech sil vyhnout válce a navrhoval další jednání, na které tehdejší americký prezident Franklin Delano Roosevelt přistoupil. Zároveň však mezi nejvyššími představiteli armády a císařem Hirohitem došlo k vytvoření plánu, který by v případě neúspěchu Konoeho vyjednávání vedl k útoku na Pearl Harbor a přípravě na válku. Konoe se domníval, že je vstup Japonska do války chybou, proto dne 16. října 1941 ze své funkce odstoupil.

V únoru roku 1945 se Konoe soukromě setkal s Hirohitem a nabádal ho k ukončení války. Jeho návrh byl však odmítnut, protože Hirohito stále doufal v japonské vítězství. Během americké okupace byl Konoe členem prvního poválečného kabinetu. V prosinci 1945, poté, co byl jako válečný zločinec povolán k odpovědnosti a měl se dostavit do vazby, spáchal za použití kyanidu sebevraždu. (Vasiljevová 1986, 463)[2]

Citační zdroje