Kokka sódóinhó

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Kokka sódoinhó (国家総動員法)

Rámcový mobilizační zákon byl schválen v dubnu 1938 zejména zásluhou premiéra Fumimara Konoeho. Hlavním cílem této legislativy bylo připravit prostředí pro postupné převzetí kontroly nad prakticky celou ekonomikou a zefektivnit proces politického rozhodování. V případě války měla vláda pravomoc podnikům nařídit, co mají vyrábět a jaké suroviny poptávat. Mohla regulovat dopravu materiálu, dovoz, vývoz i využití klíčových budov a pozemků. Byla oprávněna nařídit podnikům, aby zajistily a provozovaly stroje určené k produkci vojenského materiálu. Mobilizační zákon také umožnil, aby byly školy přinuceny připravovat žáky na pozice ve zbrojním průmyslu. Subvence zbrojení navíc nebyly omezeny válečným stavem.

Mobilizační zákon umožnil vládě takřka bez omezení zasahovat do ekonomického vývoje země. Státní úředníci tím dostali do rukou moc, díky které byli schopni shromáždit klíčové zdroje a připravit japonský průmysl na válku. (Duus 2005, 128–129)[1] (Gordon 2003, 212-214)[2] (Lábus 2009, 228)[3]

Citační zdroje