Kogaku

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Kogaku (古學派 Staré učení) je myšlenkový směr, který se vyvinul v Japonsku v období Tokugawa (1603-1868). Mezi hlavní představitele tohoto směru patřili Sokó Jamaga (1622-1685), Džinsai Itó (1627-1705) a Sorai Ogjú (1666-1728). (Huang 2014, 6)[1]

Kogaku vzniklo jako protiklad vůči neo-konfuciánským školám Šušigaku a Jómeigaku. Cílem bylo oživit původní myšlenky čínských učenců Konfucia a Mencia. Zejména se jednalo o ideu vytvoření harmonie ve společnosti dodržováním korektních vztahů nadřízenosti a podřízenosti mezi jednotlivými členy společnosti. (Encyklopedie Britannica)[2]

Představitelé kogaku se domnívali, že staří Japonci (zejména v obdobích Nara, 710-794, a Heian, 794-1185) dodržovali konfuciánské principy ctnosti mnohem více než staří Číňané, a proto se ve svém studiu vraceli ke klasickým japonským dílům (např. Kodžiki, 712) a původnímu japonskému náboženství šintó. (Tsutsui 2009, 106)[3] Učení kogaku ovlivnilo i k založení japonského náboženského hnutí Fukko šintó v 18. století. (Encyklopedie Britannica)[2]

Citační zdroje