Kodžiki

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Kodžiki (古事記), v doslovném překladu Zápisy starých věcí, je nejstarší dochovanou japonskou kronikou a zároveň jednou z nejvýznamnějších japonských literárních památek vůbec. Kronika byla poprvé zveřejněna roku 712 za vlády císařovny Genmei (707-715) a společně s čínsky psanou kronikou Nihonšoki (720) tvoří nejdůležitější prameny pro poznání nejstarších japonských dějin, legend a mýtů. (Winkelhöferová 2008, 172)[1]

Kroniku sestavil a sepsal na žádost císařovny Genmei učený dvořan Ó no Jasumaro (asi 660-723), který vycházel z recitace dvorního sekretáře jménem Hieda no Are (přelom 7. a 8. století). Hieda dostal za úkol nastudovat podklady pro vytvoření kroniky již 25 let před jejím samotným vznikem, za vlády císaře Tenmua (672-686). (Fiala 2013, 17)[2] Na základě spolupráce dvou výše uvedených učenců vzniklo dílo o třech částech psaných japonsky (za pomoci složité metody fonetického přepisu čínských znaků) a čínsky psané předmluvy, jejímž autorem je Jasumaro.

První část kroniky popisuje legendy o vzniku nebes a země. Dále čtenáře seznamuje se zrozením a činy početných božstev starojaponského šintoistického panteonu včetně bohyně slunce Amaterasu a jejího bratra Susanoa. Popisuje také sestoupení jejího vnuka Ninigiho z nebes do oblasti Takačiho na Kjúšú, odkud vládl japonské říši. Druhá část kroniky popisuje vítězné tažení legendárního prvního císaře Džinmua (660-585 př.n.l.) z Kjúšú do krajiny Jamato ve středu ostrova Honšú. Tato část je ukončena popisem vlády legendárního císaře Ódžina z přelomu 3. a 4. století. Poslední část kroniky se zabývá událostmi od vlády císaře Nintokua (asi 313-399) až po vládu již historicky doložené císařovny Suiko (593-628). Tato část, na rozdíl od částí předešlých, ztrácí narativní charakter a sestává především z popisu posloupnosti nástupu na trůn jednotlivých císařů a císařoven. Ve třetí části se kromě genealogických popisných částí zachovalo také množství starojaponských básní kajó (původně lidové písně zpívané za doprovodu hudebního nástroje), které jsou nejstaršími dochovanými verši v japonštině a jejich autorství kronika připisuje bohům a legendárním postavám. (Fiala 2013, 16-17)[2]

Ve své době mělo sepsání kroniky Kodžiki velký význam. Pro vytvoření tak obsáhlého díla existovaly dva hlavní důvody. Tím prvním byla oslava vládnoucího císařského rodu a kodifikace jeho údajného božského původu, který mu propůjčoval potřebnou moc a právo na vládu nad japonskými ostrovy. Druhým důvodem pak byla snaha o vytvoření japonské národní kroniky, díky čemuž by se Japonci vyrovnali Číně v kulturní a náboženské rovině.

Pro současné historiky představuje kronika Kodžiki důležitý zdroj informací a poznatků o nejstarší japonské společnosti. Vzhledem k literárnímu stylu, jakým je Kodžiki napsána, můžeme získat představu nejen o historických událostech, ale také o podobě a užití tehdejší japonštiny, společenských mravech, zvycích, legendách a pověstech či původním japonském náboženství později nazvaném šintó. (Winkelhöferová 2008, 173)[1]

Citační zdroje