Keirecu

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Keirecu (系列 keirecu) je označení pro nově nastolené monopolní podniky, které po skončení druhé světové války a při následné okupaci Japonska zaujaly místo původních monopolních konglomerátů zaibacu. Ty byly zrušeny v rámci poválečných MacArthurových reforem a dočasně rozloženy do svých zakládajících jednotek a odděleny od původních rodů, které tvořily jejich jádro (Collcutt 1997, 208)[1].

Se slábnoucím vlivem kontrolních opatření a po celkovém skončení okupace začala japonská vláda prakticky ignorovat antimonopolní zákony a docházelo tak ke vznikům nových vazeb mezi podniky původně sdruženými ve skupinách zaibacu a koncernovými bankami. Tato nová společenství již ovšem nebyla tak striktně hierarchická jako původní monopoly, neměla tak silná vzájemná propojení jako před válkou a míra jejich ovládnutí byla taktéž značně omezená, jelikož umožňovala existenci několika vzájemně si konkurujících bank (Reischauer 2009, 274)[2].

I přesto, že se některé podniky dokonce vrátily ke svým původním názvům, jako například společnosti Micui a Micubiši, neleželo již jejich vedení pouze v rukou jediné rodiny a místo přímého rodového řízení byly vytvořeny nové formace, u nichž bylo možno vysledovat jejich původ, byly dílem exekutivní spolupráce a měnily se v seskupení podniků kolem bank, které tvořily jejich jádro. Tato průmyslová propojení byla velmi důležitá pro poválečné Japonsko a s postupným vývojem hospodářství se jejich význam nadále zvyšoval. Od roku 1985 například devět velkých japonských společností zajišťovalo přibližně 46 % vývozu a 78 % dovozu veškerého zboží. Jednou ze společností s největším podílem na trhu byla společnost Micubiši. Průmyslová dekoncentrace tedy sice změnila vlastnické podmínky a exkluzivitu konglomerátů, jejich obrovskou moc jim však ponechala (Collcutt 1997, 208)[1].

V poválečné ekonomické situaci se také výrazně projevila provázanost mezi japonskými a americkými obchodními zájmy. Například několik stovek japonských společností, specializujících se na výrobu součástek do automobilů, přemístilo své pobočky do zemí střední Ameriky, díky čemuž bylo možno snížit náklady na export a tím zjednodušit celkový výrobní proces. Více než 70 % společností, které spadají pod Tojota keirecu, navázalo obchodní vztahy se společnostmi sídlícími ve Spojených státech.

Mezi nejvýznamnější podniky keirecu patří, vedle Micui a Micubiši, společnosti Sumitomo, Sanwa, Fujo, Tóšiba, Macušita a Dai-Iči (Karan 2005, 326)[3].

Citační zdroje