Kegon

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Kegon (華厳宗) je označení pro jednu z šesti buddhistických škol, které se do Japonska dostaly z Číny v průběhu 7. a 8. století. Její předlohou byla čínská škola Chua-jen. Kromě Kegon paří mezi „šest narských škol“ (název je odvozen od období Nara, 710-794, kdy došlo k ukotvení postavení škol v Japonsku), jak Japonci tyto budhistické školy pojmenovali, také školy Sanron, Džódžicu, Hossó, Kuša a Ricu. (Reischauer 2009, 26)[1]

Škola Kegon, stejně jako její čínská předloha škola Chua-jen, vychází ve svém učení ze spisu Buddhávatankasútra (Sútra o Buddhově girlandě, japonsky Kegonkjó). V této sútře se praví, že všechny věci jsou si rovné, na sobě závislé, vzájemně se podmiňují a nemůžou stát samostatně. Stoupenci této nauky věřili, že vše ve vesmíru je vzájemně propojeno a tvoří dokonalý celek. (Lexikon 1996, 170) V Číně byla škola Chua-jen nejvlivnější za vlády císařovny Wu Čao (625-705), která podporovala jejího významného představitele myslitele Fa-canga (643-712).

Do Japonska jako první tuto nauku přinesl v roce 740 z Číny mnich Šinšó (?-742). Prvním japonským stoupencem školy se stal mnich Róben (689-733), který založil mnoho chrámů a šířil učení školy Kegon dál mezi své žáky. Róbenovo učení zaujalo i japonského císaře Šómua (701-756). Ten nechal vystavět v hlavním městě Naře chrám Tódaidži, v němž se nachází obří bronzová socha Buddhy Vairóčany (jde o hlavní objekt uctívání školy Kegon) a Róbena jmenoval opatem chrámu. Dalším významným představitelem školy byl mnich Kóben (1173-1232).

Z hlediska vývoje japonského buddhismu byla škola Kegon velmi důležitá. Její základní sútra Kegonkjó byla vykládána z politického hlediska a v duchu potvrzení národní jednoty. Díky tomu dostal japonský buddhismus specifické národně-politické zbarvení. (Filipský 1996, 227)[2] Kegon je dodnes v Japonsku aktivní školou a v současnosti má na 40 tisíc následovníků.

Citační zdroje