Křesťanství v Japonsku

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Křesťanství v Japonsku

Křesťanství přinesli do Japonska evropští mořeplavci v šestnáctém století (viz římsko-katolická církev v Japonsku). Protože však hrozilo, že se stane zdrojem destabilizace státu, bylo křesťanství zakázáno. Zákaz křesťanství byl také součástí politiky izolace, která probíhala od 17. do poloviny 19. století. I během izolace však v Japonsku existovaly malé skupiny japonských křesťanů, které se skrývaly před pronásledováním (viz kakure kirišitan). (Vasiljevová 1986, 239-241)[1] (Reischauer 2009, 78-81)[2](Whelan 1992, 369-381)[3]

Na počátku období Meidži (1868 - 1912), kdy se Japonsko po dlouhém období izolace otevíralo západním vlivům, začala být západní kultura populární. Z této popularity těžilo také křesťanství a rozšířilo se ve městech i na venkově. Uchytilo se také v intelektuálních kruzích. Křesťanští myslitelé jako např. Sakuzó Jošino se výrazně podíleli na procesu demokratizace Japonska. V devadesátých letech 19. stol. se však začal vzmáhat japonský nacionalismus a vliv křesťanství opět ustoupil. Podíl křesťanů je v Japonské společnosti dodnes velice malý. V Japonsku má své zastoupení církev pravoslavná, protestantská i katolická. (Reischauer 2009, 215-216)[2]

Citační zdroje