Jošihito

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Jošihito / Taišó(嘉仁Jošihito / 大正天皇Taišó tennó, 1879 – 1926)

Císař Jošihito, posmrtným titulem Taišó, se narodil 31. srpna 1879 v Tokiu jako potomek císaře Mucuhita. Korunním princem byl prohlášen 3. listopadu 1889 poté, co zemřeli jeho dva starší bratři. (Encyclopaedia Britannica 2014)[1] V květnu roku 1900 se oženil, jeho manželkou se stala tehdy patnáctiletá Sadako Kudžó (později císařovna Teimei). Postupně se stal otcem čtyř synů: princů Hirohita, Čičibua, Takamacua a Mikasy. V červenci 1912, po smrti svého otce Mucuhita, stanul Jošihito v čele Japonska v roli císaře. Tím zároveň skončila éra Meidži a začal se počítat letopočet Taišó (v překladu Velká spravedlnost). (Vasiljevová 1986, 385)[2] Jošihito neměl politické zkušenosti a navíc měl následkem meningitidy, kterou prodělal ve věku tří let, podlomené zdraví. Měl také četné duševní problémy, proto téměř nevystupoval na veřejnosti. Politicky tedy na rozdíl od svého předchůdce nehrál významnou roli. Jelikož se jeho stav postupem času zhoršoval a Jošihito nebyl nadále schopen vykonávat své povinnosti císaře, byl jeho syn Hirohito v roce 1921 jmenován císařským regentem. Jošihito zemřel na zástavu srdce 25. prosince 1926.

Co se zahraničních záležitostí týče, lze Jošihitovu vládu charakterizovat jako období utužování přátelských vztahů se západními mocnostmi, zejména Velkou Británií a Spojenými státy americkými. (Encyclopaedia Britannica 2014)[1] V zahraničí Japonsko prosazovalo expanzivní politiku.Na domácím území se léta Jošihitovy vlády vyznačovala množstvím ekonomických, sociálních a intelektuálních změn. (Reischauer 2009, 228)[3] Zemi postihla dvouletá politická krize, šířily se vlivy demokracie a liberalismu a došlo rovněž k rozšíření volebního práva. (Reischauer 2009, 231-233)[3] Toto období se označuje také jako Demokracie Taišó. (Bix 2001, 41)[4]

Citační zdroje