Jasukunidžindža

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Jasukuni džindža (靖国神社)

Svatyně Jasukuni je tokijská svatyně, která ve světě i v Japonsku vzbuzuje bouřlivé debaty. Svatyně, jejíž jméno v překladu znamená Svatyně poklidné země, či Svatyně poklidného národa, byla založena 29. 6. 1869 na příkaz císaře. Jednalo se o šókonšu (od roku 1939 označovány jako gokoku džindža), tedy o svatyni, ve které byli uctíváni vojáci, kteří padli za císaře (Havlíček 2009, 12–122)[1]. V roce 1879 jí císař Meidži při své návštěvě daroval velké zrcadlo, rozhodl o jejím současném jménu a povýšil svatyni na císařskou svatyni zvláštního významu (tzv. bekkaku kanpeiša).

Svatyně Jasukuni hrála významnou roli v ideologii státního šintó (kokka šintó) a byla úzce spojena s císařskou rodinou. Členové císařské rodiny svatyni často navštěvovali a svatyně byla vyzdobena fialovými chryzantémami k oslavě císařského rodu. Svatyně Jasukuni dostávala velké finanční dary, a tak se tradiční Velké rituály jara a podzimu staly velkou podívanou pro běžný lid, což svatyni zajistilo velkou popularitu (Breen 2007, 14–16)[2].

Během 2. světové války se svatyně Jasukuni stala symbolem patriotismu japonských vojáků, což bylo také výrazně podporováno japonskou propagandou (balady, písně, propagandistické filmy). Vojáci se před akcí loučili slovy, že se sejdou v Jasukuni. Pro rodinu padlého vojáka byla velká čest, když byl jejich syn do svatyně slavnostně uveden. Po druhé světové válce se svatyně Jasukuni stala náboženským právním subjektem a od té doby se spravuje z vlastních zdrojů (Breen 2007, 19–20)[2].

I přes odluku církve od státu, kterou stanovila japonská ústava z roku 1947, se během let 1969–1974 pokusili zástupci Liberální demokratické strany (Džijúminšutó) několikrát prosadit zákon, který by zajistil svatyni Jasukuni pravidelný příjem. Jasukuni se měla stát nenáboženským památníkem. Nicméně tento návrh byl pokaždé zamítnut (Breen 2007, 157–160)[2].

V roce 1969 bylo obnoveno muzeum Júšúkan (otevřeno 1882), které se věnuje japonské válečné historii. Nicméně je kontroverzní svým přístupem k roli Japonska ve 2. světové válce. V roce 1978 bylo do svatyně Jasukuni uvedeno 14 válečných zločinců třídy A odsouzených Mezinárodním vojenským tribunálem pro Dálný východ. Tento krok vyvolal velké reakce v Japonsku i v zahraničí (Breen 2007, 9–11)[2]. Převážně země jihovýchodní Asie tak začaly Jasukuni vnímat jako symbol japonské agresivní nacionalistické ideologie. To se prohloubilo po návštěvách vládních představitelů v této svatyni (např. Nakasone, Hašimoto). Po návštěvě premiéra Koizumiho dokonce Čína přerušila na několik let jakékoliv diplomatické styky s Japonskem (Rose in Breen 2007, 23–46)[2].

Citační zdroje