Jamamoto Cunemoto

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Cunetomo Jamamoto (山本常, Jamamoto Cunetomo, 1659–1719) byl samurajem a původně sloužil u pána provincie Hizen (dnes součást pref. Nagasaki), Micušigeho Nabešimy (1632–1700). Po jeho smrti mu bylo zakázáno spáchat sebevraždu, a tak se stal buddhistickým mnichem. Svůj pohled na morálku a životní hodnoty samuraje zpracoval v díle Hagakure kikigaki (Zápisky skryté v listí, obvykle označováno jen jako Hagakure, Skryto v listí, 1709–1716), které se stalo jedním ze základů konceptu morálních zásad samuraje zvaného bušidó (De Bary, Gluck, Tiedemann 2005, 474)[1].

Ve svém konceptu samurajského etického kodexu zdůrazňoval odhodlání samuraje zemřít pro svého pána. Tento postoj podle něj také nejlépe vyjadřoval tradiční konfuciánské morální hodnoty: loajalitu a synovskou oddanost, stejně jako upřímnost a čistotu srdce. Cunetomo Jamamoto nahlížel na smrt z duchovního hlediska. Smrt je absolutní realitou, ve které mizí koncepty dobra a zla, neboť se zde rozplývá posuzující vědomí. V této myšlence je vidět vliv zenového buddhismu na Jamamotovy názory. Oslava rozhodnutí k smrti u Jamamota plyne také z přesvědčení, že člověka, který ztratil strach ze smrti, není snadné porazit v boji. Zároveň se člověk, který se již nezaobírá vlastní sebezáchovou, může plně rozvíjet a dosáhnout pokročilejšího životního stupně. Jamamoto nepokládá za důležitou kontemplaci morálních hodnot, ale klade důraz především na činy, čímž se opět přibližuje myšlení zenového buddhismu a taoismu (De Bary, Gluck, Tiedemann 2005, 474–475).[1]

Jamamotovo pojetí bušidó bylo ve své době jen jedním z mnoha názorů na správné morální zásady samurajů. Jamamoto přikládal větší důležitost motivům jednání, zatímco jiní autoři, posuzovali jednání z hlediska jeho důsledků. Někteří konfuciánští učenci jako např. Sorai Ogjú či Secudó Saitó (1797–1865) radikálnější proudy bušidó přímo odsuzovali, neboť podle nich opěvovaly nesmyslnou smrt a řídily se zastaralými feudálními koncepty (Hursth 1990, 514–516, 522)[2]. Jamamoto naopak brojil proti změnám, ke kterým tlačil samuraje nový řád nastolený tokugawským šógunátem. Nesouhlasil s nastupující byrokratizací samurajstva. Cítil, že staré ideály válečnické cti jsou potlačovány a samurajská vrstva začíná získávat úřednický charakter. Známá je také jeho kritika pomsty 47 róninů pozůstalých po pánovi z Akó. Jamamoto vyčítal jejich akci nedostatek spontaneity, protože nebyla vykonána přímo, ale až s delším časovým odstupem a přípravou (De Bary, Gluck, Tiedemann 2005, 474)[1].

Myšlenky Cunetoma Jamamota ovlivnily koncept bušidó i v období po pádu šógunátu a odrazily se na tom, jak vnímají bušidó i současní Japonci a západní svět. Zásluhu na tom měl především učenec Inazó Nitobe (1862–1933), autor díla Bushidō: The Soul of Japan (Bušidó: Duše Japonska, 1969)[3]. Stejně jako Jamamoto i Nitobe se přikláněl k radikálnější interpretaci samurajského etického ideálu, oslavující naprostou oddanost, slepou poslušnost a přijetí smrti (Hursth 1990, 511–513)[2].

Citační zdroje