Júgen

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Júgen 幽玄 je estetický princip objevující se v básních waka a divadle nó. Původní čínský pojem označuje jevy příliš hluboké pro lidské chápání, v buddhistickém kontextu označuje nejvyšší pravdu nepochopitelnou rozumem (Reischauer, Katō 1995, 1764)[1]. V japonském prostředí nabyl ve spojení s principem jodžó (náznak, nádech) významu tajuplnosti a skryté krásy (Švarcová 2005, 187)[2]. Poezie waka podle principu júgen vyjadřuje emoce tak jemné, že by se měly sdělovat pouze v náznacích (Reischauer, Katō 1995, 1764)[1]. Obdobím největší obliby a největšího významového vývoje bylo v Japonsku 12. – 15. století. Pozdější principy wabi a sabi z júgenu vycházejí (Reischauer, Katō 1995, 1764)[1]. Pojem júgen poprvé užil Ki no Jakamoči ve své čínsky psané předmluvě ke sbírce Kokinwakašú v 10. století. Ve 12. století se principem zaobíral básník a literární vědec Fudžiwara no Tošinari, jenž pojem definoval jakožto tajuplnou, mlhavě naznačenou skrytou krásu (Švarcová 2005, 187)[2]. Během 13. a 14. století nabyla tato krása přičiněním básníka Fudžiwary no Sadaieho dalších přívlastků – elegantní a věčná (Reischauer, Katō 1995, 1764)[1]. V 15. století zavedl Zeami Motokijo princip júgen také do divadla nó. Kromě textu her se projevuje i v jejich provedení (Švarcová 2005, 187)[2].

Citační zdroje