Jógaku (rangaku)

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Jógaku(rangaku) (洋学 jógaku / 蘭学 rangaku, západní vědy) souhrnně označuje rozličné západní vědní obory, které byly přístupné japonským učencům šógunátu období Edo (1603 – 1868).

Prvním vědním oborem, který se dostal do Japonska z Evropy, byla západní medicína. Přinesli ji s sebou španělští a portugalští misionáři, kteří v Japonsku v rámci misijní činnosti zakládali špitály a sirotčince. Od Španělů a Portugalců se Japonci dozvěděli také o nových způsobech zpracování stříbra i jiných nerostných surovin. Japonci rovněž začali využívat evropské palné zbraně. Kulturu a znalosti Španělů a Portugalců nazývali Japonci nanbanbunka (kultura jižních barbarů). Protože však byla vázána na křesťanství, zanikla nanbanbunka spolu s vyhnáním křesťanů z Japonska a nastolením politiky úplné izolace tokugawskou vojenskou vládou. (Numata 1964, 235-236)[1]

Jedinými Evropany, kterým byl po přechodu země do úplné izolace vstup na japonské území povolen, zůstali Holanďané. Na umělém ostrůvku Dedžima v Nagasaki měli své stálé zastoupení. Žili zde také holandští lékaři. Jejich prostřednictvím Japonci studovali jak evropskou medicínu, tak i jiné vědní obory, neboť šlo o jediné holandské vzdělance, se kterými mohli v té době přijít do styku. Do kontaktu s Holanďany se mohli dostat buď přímo v Nagasaki, nebo v Edu při každoročních audiencích Holanďanů u šóguna. Evropským vědním oborům se začalo říkat rangaku neboli holandská věda. Zpočátku termín rangaku zahrnoval především medicínu a holandštinu.

Šíření holandských knih bylo zpočátku přísně omezeno. Až za šóguna Jošimuneho (1684 – 1751) byla omezení zmírněna (v roce 1720). Byl povolen dovoz čínských překladů holandských knih, především knih o astronomii. Šógun rovněž vysílal učence do Nagasaki, aby získali nové znalosti. Žádanými obory byly především zemědělství, průmysl a medicína. Vláda také najala dva učence – Konjóa Aokiho (1698-1769) a Genjóa Nora (1693-1761) –, aby pořizovali překlady holandských knih. Největší rozkvět zažila rangaku v éře Tanuma (1760 – 1780). Holandská kultura a zboží dovážené z Holandska začaly být velmi populární mezi obchodníky. Zvýšil se dovoz holandských knih a přístup k nim začali mít i širší vrstvy obyvatelstva. V tomto období vznikl také překlad knihy o anatomii Tafel Anatomia (autorem byl Němec J. A. Kulmus, holandský překlad byl vydán v r. 1734). Do japonštiny ji přeložili lékaři Genpaku Sugita (1733 – 1817) a Rjótaku Maeno (1723 – 1803). Jednalo se o první systematickou studii holandské vědy. (Numata 1964, 237-241)[1]

Od 19. století připlouvaly k Japonsku stále častěji evropské lodě. Evropané požadovali otevření přístavů k obchodování. Proto začaly být důležité také znalosti o politické situaci v Evropě a v Americe. Holanďané už nebyli jedinými zprostředkovateli kontaktů Japonska se Západem. Studium západních vědních oborů a poměrů na Západě se začalo souhrnně nazývat jógaku (západní věda). Šógunát považoval studium Západu za důležité zejména ze strategického hlediska. Pod patronátem vlády vznikl úřad Banšo širabešo (Institut pro studium cizích knih). Ten získával a uchovával spisy dovezené ze Západu a seskupoval a podporoval učence, kteří se věnovali jejich studiu. Zajímali se o západní medicínu, matematiku, fyziku, geografii a vojenské technologie. S vládní podporou se jógaku věnovali např. také Jukiči Fukuzawa nebo Amane Niši. Úřad Banšo širabešo také uchovával běžným lidem nedostupná díla o politice, sociologii, etice a filosofii. Kromě rozvoje přírodních věd však mělo jógaku vliv také na politické smýšlení některých učenců. Nevyhovující politické názory však šógunát přísně potlačoval (viz Šihei Hajaši). (Jansen 1984, 544-553)[2]

Citační zdroje