Itai itai bjó

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Itai itai bjó (イタイイタイ病) neboli nemoc itai itai je způsobena otravou kadmiem a mezi příznaky patří řídnutí kostí, které se v extrémních případech můžou lámat pouze pod váhou pacientova těla. Poprvé se objevila v prefektuře Tojama, nejzazší zmínky pocházejí už z roku 1912, ale oficiálně zdokumentována byla až roku 1950. Do té doby byla považována za místní nevyléčitelnou chorobu, která je trestem za špatné skutky. Název je odvozen od slov naříkajících pacientů. Kromě toho, že kadmium odvápňuje kosti, je také karcinogenem a nenávratně poškozuje ledviny, které následně nejsou schopny čistit krev od kyselin, což vede mimo jiné k artritidě.

Již od 90. let 19. století byla v povodí řeky Džinzu pozorována snížená úroda, o čemž noviny často psaly a přikládaly to za vinu společnosti Micui, která provozovala důl ve městě Kamioka a do řeky vypouštěla odpadní vodu. Roku 1909 přešli na nový systém získávání zinku z rudy, při kterém vznikalo mimo jiné také kadmium. Nebezpečná látka nejprve vyhubila ryby, skrze zavlažovací kanály se pak ale dostala i na rýžová pole. Záhy se objevily první případy otravy u lidí. Roku 1931 společnost vyslyšela opakované žádosti obyvatel postižené oblasti a vybudovala na řece speciální přehradu, která měla nebezpečné látky zachytit. Ačkoliv byl v zamořené oblasti nápadně zvýšený výskyt případů, kdy pacientům řídly kosti, lékaři měli za to, že jde o výsledek přepracovanosti v kombinaci s nedostatkem vitamínů a minerálů v potravě zdejších obyvatel. Jako první s teorií, že by na vině mohlo být také znečištění způsobené společností Micui, přišel místní lékař dr. Hagino. Až v roce 1961 ale publikoval jeho kolega dr. Kobajaši výsledky svého výzkumu, při kterém zjistil, že ve zdejší rýži je velké množství kadmia a to je hlavní příčinou nemoci itai itai.

Nemocní a pozůstalí obětí se nejprve snažili s důlní společností vyjednávat, ale po neúspěchu byli nuceni obrátit se s žalobou na soud. Zásadní přelom nastal již v roce 1968, kdy Ministerstvo zdraví a sociálního zabezpečení uznalo, že za nemoc itai itai může znečištění z dolu firmy Micui. Ale až v roce 1971 uznal soud v Tojamě nároky žalobců. Společnost Micui se sice proti rozsudku odvolala, ale vrchní soud v Nagoje ho znovu potvrdil a firma byla nucena odškodnit více než 200 lidí, platit jejich léčebné výlohy a financovat pravidelné kontroly míry znečištění řeky Džinzu. Byl to vůbec první případ v Japonsku, kdy občané vyhráli spor spojený se znečišťováním přírody.

Obyvatelé postižené oblasti se následně dohodli se společností Micui, která se kromě vyplacení odškodného zavázala také k tomu, že bude usilovat o nápravu škod na životním prostředí a učiní kroky, které pomohou předejít dalšímu veřejnému ohrožení. Místní obyvatelé provádějí v důlním komplexu jednou ročně celkovou inspekci a až sedmkrát ročně lokální inspekce, které jsou zaměřený na dílčí aspekty. V roce 2001 se zde přestalo těžit a v současné době je zinek a olovo získáváno z dovezených surovin a také recyklací starých autobaterií. Celkový počet oficiálně uznaných obětí se zastavil na čísle 196.

[1][2][3][4]

Citační zdroje