Itó Džinsai

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Džinsai Itó (伊藤仁斎, Itó Džinsai, 1627–1705) byl synem kjótského obchodníka a uplatnil se jako učitel konfucianismu. Zabýval se konfucianismem a jeho vztahem k neo-konfucianismu. Podobně jako Sokó Jamaga se zasazoval o návrat k tradičnímu konfucianismu a zavrhoval nové neo-konfuciánské interpretace tohoto učení. Založil soukromou školu, kde vyučoval klasickým konfuciánským textům Konfucia a Mencia. Zdůrazňoval, že konfuciánské ctnosti se uplatňují ve všech vrstvách společnosti a každá ze společenských kast rozvrstvení šinókóšó by se měla snažit dosáhnout konfuciánských humanistických ideálů (De Bary, Gluck, Tiedemann 2005, 205)[1].

Itó původně obdivoval neo-konfuciánského učence Ču-siho (viz neo-konfucianismus), ale později se s jeho názory rozešel (De Bary, Gluck, Tiedemann 2005, 206)[1]. Zpočátku se v duchu Ču-siho učení věnoval různým meditačním praxím, ale pak došel k názoru, že tento způsob duchovního života odpoutává člověka od sociálních vazeb a je ve své podstatě egocentrický. Proto se od těchto duchovních praxí odvrátil a opustil i Ču-siho učení o kontemplaci (Yamashita 1983, 461)[2].

Nesouhlasil také s Ču-siho dualistickou metafyzikou, která proti sobě stavěla duchovní princip ri a materiální sílu ki (viz konfucianismus) (De Bary, Gluck, Tiedemann 2005, 206)[1]. Podle této metafyziky je princip ri ztotožnitelný s nejvyšším dobrem, zatímco materiální síla ki obsahuje dobrou i špatnou složku. Stejný dualismus se pak projevuje i v lidské bytosti, v níž je původně dobrá lidská podstata postavena proti emocím a tužbám, které jsou dobré i zlé. Itó však považoval toto rozdělení za nesprávné, protože jako základ meditačních praxí vedlo podle něj k potlačování skutečné lidskosti (Yamashita, 1983, 462)[2]. Itó zastával monistickou metafyziku, která se celá zakládala na ki. Ki je životní silou, která udržuje v chodu všechny tři úrovně světa: nebe, zemi a lidstvo. Člověk může dojít naplnění a kýženého stavu lidskosti tím, že v sobě kultivuje svou ki. Lidskost se zakládá na lásce a projevuje se vzájemností mezi lidmi. Je založena na vztazích mimo individuální já (De Bary, Gluck, Tiedemann 2005, 206–208)[1].

Džinsai Itó se stavěl proti myšlence, že duchovního pokroku lze dosáhnout sjednocením s vesmírem pomocí kontemplace v klidném sezení. Tento koncept podporovali i někteří japonští neo-konfuciánci, Itó jej ale považoval za zen-buddhistickou dezinterpretaci původního konfucianismu. Lidská podstata se podle Itóa nemůže uskutečnit pouhou kontemplací a pasivním nahlédnutím vesmírných principů. K naplnění může dojít pouze vnější činností ku prospěchu lidstva. V této myšlence se odkazoval na Konfucia a Mencia (De Bary, Gluck, Tiedemann, 2005, 206–207)[1]. Metodou, jak kultivovat vrozený lidský smysl pro etiku, bylo pro Itóa pozorování „vnějších věcí“. Právě události ve vnějším světě nám totiž poskytují materiál pro posuzování rozdílů mezi dobrem a zlem (Yamashita 1983, 477)[2].

Citační zdroje