Ippen

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Ippen (一遍上人 Ippen Šónin, 1239 – 1289) je zakladatelem buddhistické školy Dži neboli Školy času. Tato škola odvíjí své učení od Školy Čisté země (Džódošú). Ippenovo učení se vyznačuje praxí odori nembucu a rozdáváním amuletů tvořených proužky papíru se jménem buddhy Amidy, které se nazývají fusan. Náboženská praxe školy Dži měla být snadnou a přístupnou cestou k dosažení probuzení.

K pochopení Ippenova učení je potřeba znát základní principy učení Školy Čisté země, které Ippen v mládí studoval. Škola Čisté země se vyznačuje tím, že přenáší odpovědnost za spásu z jednotlivce na buddhu Amidu. Podle učení Školy Čisté země není nutné hromadit zásluhy náboženskou praxí. Ke spáse postačuje, když se člověk spolehne na pomoc buddhy Amidy. Ten přislíbil všem cítícím bytostem znovuzrození v tzv. Čisté zemi (jap. Džódo), kde bude moci každý snadno dosáhnout probuzení. (Dobbins, 1986, s. 331-332) Náboženská praxe Školy Čisté země se zakládá na nembucu neboli vzývání buddhy Amidy opakováním formule „Namu Amida Bucu“. (Tanabe, 1998, s. 359-360)

Zatímco Škola Čisté země slibuje možnost dosáhnout probuzení po smrti, podle Ippenova učení může člověk dosáhnout probuzení již v tomto životě. Znovuzrození do Čisté země, o kterém hovoří Škola Čisté země, je podle Ippena dosaženo právě v okamžiku, kdy věřící, byť jen jednou, recituje nembucu. Probuzení může být navíc dosaženo nejenom recitací, ale i pouhým kontaktem s Amidovým jménem. Proto Ippen začal rozdávat proužky papíru neboli fusan, na nichž bylo vytištěno Amidovo jméno.

Jak Ippen, tak Škola Čisté země souhlasí s myšlenkou, že člověk má vrozenou buddhovskou přirozenost, díky které je schopen hledat probuzení. Škola Čisté země se soustředí pouze na praxi nembucu, jako na výlučnou metodu k dosažení probuzení. Ippen se ale přiklání k meditační praxi, která má přinášet plný prožitek sjednocení s buddhou Amidou. Ippenova škola se vyznačuje tzv. odori nembucu neboli tanečním nembucu. Jedná se o chození v kruhu za neustálé recitace nembucu. Odori nembucu má charakter extatického tance, který napomáhá k dosažení mystické zkušenosti a sjednocení s buddhou Amidou. (Thornton 1998, 388-392)[1] Ippen původně neučil taneční nembucu v nějaké dané formě, ale časem se tato praxe formalizovala a způsob jejího vykonávání se lišil podle zeměpisné oblasti. (Moriarty 1976, 13)[2]

Ippenův život byl naplněn putováním, meditací a mystickou zkušeností. V r. 1250 vstoupil Ippen do kláštera, kde studoval učení frakce Seizan, která se oddělila od Školy Čisté země. V r. 1263 však z kláštera odešel. Světský život ale dlouho nevedl, neboť se r. 1267 stal potulným mnichem. Cestoval po Japonsku v černém mnišském oděvu a vykonával misijní činnost na místech, kde se shromažďovali lidé - na celnicích, v noclehárnách, u městských bran a chrámů. Časem se kolem něj vytvořila komunita poutníků, která ale nebyla organizována jako mnišský řád. Na jaře r. 1282 přišel do Kamakury. Jeho učení se zde rychle rozšířilo a nabývalo na popularitě, posléze získal Ippen věřící také v Kjótu. (Thornton 1998, 389)[1] (Matsuo 2007, 68, 180-181)[3]

O životě Ippena pojednávají obrázkové svitky Ippen hidžiri-e (Obrazy svatého muže Ippena, dokončeno 1299) a Ippen šónin ekotobaden (Legenda o Ippenovi v obrazech a slovech, 1304-1307). Sám Ippen sepsal své učení mj. v dílech Džúičifuni (Posvátná báseň o jednotě deseti a jedné, 1271), která pojednává o sjednocení věřícího s buddhou Amidou, a v díle Rokudžúmannin (Báseň „o šesti stech tisících lidech“, 1274), které se zabývá spasitelskou moci Amidova jména. (Thornton 1998, 388)[1](Matsuo 2007, 128)[3]

Citační zdroje