Inin tóčirjó

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Inin tóčirjó (委任統治領) je obecné označení pro oblast, která byla svěřena mandátem Společnosti národů jejímu členskému státu. Ten ji pak měl mít pod správou do té doby, dokud oblast nebyla připravena na samostatnost.

Během zhruba dvou set let, kdy byla Asie kolonizována západními mocnostmi, udržovalo Japonsko politiku důsledné izolace. Po otevření země roku 1868 se mu ani přes několik pokusů nepodařilo získat žádnou kolonii. Situace se změnila až na přelomu 19. a 20. století, kdy Japonsko postupně získalo ostrov Tchaj-wan, Mandžusko, poloostrov Liao-tung a Koreu. V říjnu 1914 pak obsadilo několik skupin původně německých ostrovů v jižním Tichomoří, které mu byly v červnu 1919, po porážce Německa, oficiálně svěřeny pod správu.

Mandátní území Tichomořské ostrovy (Nan‘jóčó) sestávalo ze souostroví Karolíny, Severní Mariany a Marshallovy ostrovy a Japonsko ho považovalo za integrální součást svého vlastního území. V červenci 1947 byly ostrovy převedeny pod správu Spojených států amerických. (Duus 2005, 218–228)[1]

Citační zdroje