Hirohito

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Hirohito / Šówa(裕仁Hirohito / 昭和天皇Šówa tennó, 1901 – 1989)

Císař Hirohito byl 124. japonský císař vládnoucí v letech 1926–1989. Je znám jako nejdéle vládnoucí panovník v historii Japonska. Císař Hirohito, posmrtným jménem Šówa, se narodil 29. dubna 1901 v paláci Aojama v Tokiu jako potomek císaře Jošihita. V dětství se začal zajímat o mořskou biologii a později na toto téma napsal několik knih. V roce 1921 podnikl cestu do Evropy a stal se tak prvním japonským korunním princem, který cestoval za hranice Japonska. (Encyclopaedia Britannica 2014)[1] Po svém návratu byl jmenován regentem svého otce Jošihita, který byl fyzicky i psychicky nemocný a jeho stav se natolik zhoršil, že nebyl nadále schopen vykonávat císařské povinnosti. V roce 1924 se Hirohito oženil se svou vzdálenou sestřenicí, princeznou Nagako (později císařovna Kódžun). (Bix 2001, 143)[2] Postupně se stal otcem dvou synů, princů Akihita a Hitačiho, a pěti dcer: Teru, Hisy, Taky, Jori, a Sugy.

25. prosince roku 1926, po smrti svého otce Jošihita, stanul pětadvacetiletý Hirohito v čele Japonska v roli císaře. Tím zároveň skončila éra Taišó a začal se počítat letopočet Šówa (v překladu Velký jas a harmonie). (Vasiljevová 1986, 409)[3] Ačkoliv byl v japonském monarchistickém systému císař nadřazen všem státním orgánům, nebyla jeho autorita zdrojem despotické moci panovníka, ale spíše argumentem ministrů, kteří vystupovali jeho jménem. (Vasiljevová, 1986, 409-410)[3] Došlo ovšem i k několika případům, kdy Hirohito svou autoritu projevil, například když nařídil potlačení pokusu o státní převrat v únoru roku 1936. Brzy po nástupu na trůn musel Hirohito čelit mnoha nepokojům vyvolaným finanční krizí v roce 1927 a následnému vzestupu militarismu v zemi. Při incidentu z 8. ledna 1932 jen těsně unikl smrti, když ho při návratu z vojenské obhlídky minul ruční granát, který po něm v pokusu o atentát hodil korejský aktivista. (Bix 2001, 245)[2]

Během období Hirohitovy vlády vstoupilo Japonsko do druhé světové války. Dodnes není zcela jasná jeho role během válečného období mezi lety 1930–1945. Spekuluje se, zda aktivně podporoval japonskou expanzivní politiku a invazi do Mandžuska, nebo jestli protestoval proti japonskému spojenectví s Německem a Itálií, ale byl donucen souhlasit s militaristy, kteří postupně ovládli japonské ozbrojené složky i vládu. V srpnu roku 1945, kdy Japonsko čelilo drtivé porážce, se nicméně postavil politickým a armádním vůdcům, kteří trvali na beznadějné obraně země, a zasadil se o vyhlášení kapitulace. (Encyclopaedia Britannica 2014)[idcit=1446 Rozhodnutí o kapitulaci oznámil v rozhlasovém projevu 15. srpna 1945. Vysílání bylo pro většinu Japonců překvapením, protože to bylo vůbec poprvé, kdy japonský císař mluvil přímo k národu.V historicky druhém rozhlasovém vysílání panovníka, které se uskutečnilo 1. ledna 1946, byl Hirohito donucen odmítnout své původní postavení svrchovaného vládce a popřít svůj božský původ. Tradičně se totiž věřilo, že je japonský císař přímým potomkem bohyně Amaterasu. Byl rovněž zbaven všech pravomocí spojených s vládou a stal se pouhým symbolem státu. Skutečná úloha císaře se ale změnila jen nepatrně, neboť se s výjimkou rozhodnutí o kapitulaci na rozhodování nepodílel. (Reischauer 2009, 273)[4] Hirohito nebyl nikdy souzen za válečné zločiny, přestože o to mnoho japonských i zahraničních politických vůdců usilovalo. Mnoho členů samotné císařské rodiny prosazovalo jeho abdikaci, ale americký generál Douglas MacArthur trval na tom, aby Hirohito i nadále zůstal japonským císařem.

V poválečných letech začal Hirohito ve snaze přiblížit císařskou rodinu prostým občanům vystupovat veřejně. Povolil také zveřejnění fotografií sebe i své rodiny. Poté, co jeho syn Akihito porušil tradici starou půl druhého tisíciletí a oženil se s dívkou z prosté nešlechtické rodiny, i Hirohito se zachoval v protikladu k tradicím. V roce 1971 se vydal na zahraniční cestu do Evropy a stal se tak prvním vládnoucím japonským panovníkem, který cestoval do zámoří. V roce 1975 poté navštívil i Spojené státy americké.

V roce 1987 podstoupil po mnohaměsíčních potížích se zažíváním operaci slinivky břišní. Přestože se zdálo, že se Hirohito zotavuje, o rok později zkolaboval kvůli vnitřnímu krvácení. (Bix 2001, 685)[2] Zemřel 7. ledna 1989 a stal se tak nejdéle vládnoucím panovníkem v historii Japonska. Na trůnu ho vystřídal starší z jeho synů, Akihito.

Citační zdroje