Hirata Acutane

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Acutane Hirata (平田 篤胤 Hirata Acutane, 1776-1843) byl japonský národní vědec (viz kokugaku) a znalec šintó. Kritizoval vládu vojenské šlechty a za obnovení císařské vlády. Kladl důraz na nedotknutelnost a svrchovanost císaře a tzv. cestu králů (ódó), což byl pojem vzniklý sloučením šintoistických a konfuciánských myšlenek. Zastával také jednotu náboženství a státu a myšlenku státu jako rodiny. Jeho žáci se snažili o návrat ke starověkému šintó (fukko šintó) a měli vliv na formování šintó po odstranění vojenské vlády a obnovení císařské moci za restaurace Meidži. (Kitagawa 1988, 322-323)[1]

Když se Acutane Hirata snažil najít specifické znaky japonské kultury, narážel v ní na vliv indického buddhismu, čínských klasiků, konfucianismu a taoismu a také západní vědy, přítomné tehdy v Japonsku ve formě jógaku. Přišel tedy s myšlenkou, že identita japonského národa se nachází především v duchovním světě a ne ve světě materiálním. Jedinečnost Japonska tedy nespočívá v jeho historii či v jeho hmotných a kulturních výdobytcích. Všichni Japonci jsou potomky kami a tím jsou nadřazeni všem ostatním národům. Indická, čínská a západní kultura jim to však zabraňují vidět. (Hansen 2006, 337-340)[2] Kritizuje akademické vzdělání zatížené těmito cizími vlivy, a klade je do protikladu s věděním nabytým každodenní zkušeností prostých lidí. Zde navazuje na svého učitele Norinagu Motooriho, který vymezil tzv. čínskou mysl (karagokoro) a mysl pravou (magokoro). Pravá mysl se vyznačuje intuitivním poznáním věcí. Pro Acutaneho Hiratu je skrze toto poznání přístupný mimo jiné také neviditelný svět duchů a kami, který se skrývá za světem viditelným. Tím, kdo je prostředníkem mezi těmito dvěma světy je tzv. sandžin neboli horský muž. Jedná se o Hiratův šintoistický ideál světce, vytvořený tak, aby nebyl zatížen dosavadními vlivy cizích kultur na šintó. (Hansen 2006, 346-347)[2]

Acutane Hirata vyzdvihuje dávnou minulost popisovanou v kronice Kodžiki. V té době podle něj ještě Japonci žili životem neposkvrněným cizími kulturami. Tomuto starému způsobu života by se měla společnost opět přiblížit. Ideálem byla pro Hiratu práce v zemědělství a každodenní život prostých lidí. Snahu o znovunastolení těchto hodnot nazýval kodó neboli cestou starověku. Zajímavé je jeho pojetí posmrtného života. Lidský duch po smrti neměl odejít do podsvětí (jap. jomi), ale odcházel do nebes neboli do zmiňovaného neviditelného světa duchů a bohů. (Deal 1998, 450-452)[3]

Ve svých dílech se Acutane Hirata snažil o popis světa kami, jako např. v díle Šinkišinron (Nové pojednání o démonech a bozích, 1805), kterým postuluje existenci bohů a duchů. Své pojetí kosmologie vysvětluje v díle Tama no mihašira (Pilíř duše, 1812). V dílech Kodó taii (Shrnutí cesty starověku, 1811) a Tamadasuki (Drahokamová šňůra, 1829) poskytuje návod, jak se správně chovat podle cesty bohů. Zajímavá je jeho snaha získat a zapsat skutečná svědectví o neviditelném světě. Tak vzniklo dílo Senkjó ibun (Podivné zprávy ze světa nesmrtelných, 1822), které sestává z rozhovorů s chlapcem, který byl údajně unesen duchy do hor. Stejného druhu je také dílo Kacugoró saisei kibun (Záznam o Kacugoróově znovuzrození, 1822). (Hansen 2006, 345)[2] (Deal 1998, 450-451)[3]

Citační zdroje