Hikikomori

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Hikikomori (引きこもり) je termín označující jedince, kteří se uzavírají před světem ve svých domovech po dobu měsíců, či dokonce let a nejsou schopni se zařadit do společnosti. Doma se pak věnují aktivitám, jako je sledování televize a hraní počítačových her, zbytek dne obvykle prospí.

Termín hikikomori vytvořil japonský psycholog Tamaki Saitó v 90. letech minulého století, když k němu do ordinace začal přicházet stále větší počet rodičů dětí trpících touto poruchou. Podle něj se hikikomori vyskytuje také v Jižní Koreji, Itálii a Španělsku.

Tento jev postihuje především chlapce starších patnácti let. Věkový průměr se však stále posouvá a v současnosti tato porucha postihuje i jedince okolo třiceti let. Nejedná se o pouhou lenost, ale o závažnou psychickou poruchu, jako je sociální fobie, deprese a paranoia.

Příčinou bývají problémy ve škole, nadměrný tlak a očekávání ze strany rodičů, šikana, neschopnost zařadit se do kolektivu nebo problémy s hledáním zaměstnání. Na mladé Japonce klade vysoké nároky v podstatě celá společnost. Tuto psychickou poruchu je velice těžké léčit. Základem je náprava vztahu s rodiči a následné docházení na terapii.[1][2]

Citační zdroje