Hatojama Ičiró

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Ičiró Hatojama(鳩山一郎HatojamaIčiró, 1883–1959)

Ičiró Hatojama se narodil do rodiny movitého právníka a politika Kazua Hatojamy, mluvčího Sněmovny reprezentantů, a Haruko Hatojamy, známé spisovatelky a zakladatelky soukromé dívčí univerzity v Tokiu. (Hunter 1984, 56)[1] V roce 1915 byl Hatojama zvolen do Sněmovny reprezentantů jako člen Konstituční společnosti politických přátel. Brzy se dostal do vedení strany a v roce 1932 byl jmenován ministrem vzdělání. (Encyclopaedia Britannica 2013)[2]

Ihned po ukončení druhé světové války, v září 1945, založil Liberální stranu jako nástupce Konstituční společnosti politických přátel, která byla před válkou rozpuštěna. V roce 1946 se téměř stal předsedou vlády, během politických čistek byl ale odstraněn okupační správou a byla mu rovněž zakázána politická činnost. (Reischauer 2009, 297)[3] Do aktivní politiky se vrátil až v roce 1952 jako člen parlamentu. Kvůli neshodám se Šigeruem Jošidou, tehdejším předsedou japonské vlády, Hatojama v listopadu 1954 odešel z Liberální strany a založil její novou odnož, Japonskou demokratickou stranu. (Vasiljevová 1986, 484)[4] Znovu se k moci dostal na základě kritiky Jošidovy politiky. (Reischauer 2009, 297)[3] Hatojama plánoval hospodářský rozvoj Japonska opřít o růst zahraničního obchodu a intenzivní budování ozbrojených sil. Přišel s požadavkem nezávislé obranyschopnosti a snažil se o posílení remilitarizačních snah. S tímto programem zvítězil nad Jošidou. Ten 7. prosince 1954 odstoupil a o tři dny později, 10. prosince, Hatojama sestavil novou vládu. (Vasiljevová 1986, 486)[4] Protože neměl v parlamentu většinu, pomohl sloučit dvě nejvýznamnější konzervativní strany, Liberály a Demokraty, do nové Liberálně-demokratické strany, jejímž předsedou byl následně v roce 1955 zvolen. Strana si po celá desetiletí držela v parlamentu nadpoloviční většinu a byla jako vládní strana zcela bez konkurence. (Vasiljevová 1986, 487-488)[4]

Jelikož se během svého působení v čele japonské vlády Hatojama snažil o posílení japonských ozbrojených sil, byla podstatnou složkou jeho vnitropolitického programu také revize ústavy, jejíž devátý článek stál těmto plánům v cestě. (Vasiljevová 1986, 486)[4] Hatojama také podnikal kroky vedoucí k centralizaci státního aparátu, zvýšení pravomocí policie a zesílení státní kontroly v oblasti školstvía výchovy. Zmocnil ministra školství, aby jmenoval členy školských rad, kteří bývali dříve volení, a posílil ministerskou kontrolu učebnic. Úřadu pro místní autonomii udělil rozsáhlejší pravomoci při dohledu nad místní samosprávou a v roce 1960 z něj nechal vytvořit vládní ministerstvo. (Reischauer 2009, 297)[3] Věnoval rovněž pozornost zahraniční politice – podařilo se mu rozšířit mezinárodní spolupráci Japonska s jinými zeměmi. (Vasiljevová 1986, 485-486)[4] Mezi jeho nejvýznamnější kroky v této oblasti patří obnovení diplomatických a obchodních vztahů se Sovětským svazem. Spor o Kurilské ostrovy nicméně Hatojama vyřešit nedokázal, díky čemuž spolu obě země nepodepsaly oficiální mírovou smlouvu.

Po návratu z Moskvy v roce 1956, kam odjel právě na jednání ve sporu o Kurilské souostroví, Hatojama onemocněl a odstoupil. (Vasiljevová 1986, 490)[4] Přestože během své vlády usiloval o zvrácení mnoha reforem okupační správy, z celkového pohledu dosáhl pouze několika drobných úprav. (Reischauer 2009, 297)[3]

Citační zdroje