Hajaši Razan

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Razan Hajaši (林羅山Hajaši Razan, 1583-1657) byl neokonfuciánský učenec, který byl poradcem a učitelem čtyř šógunů a tajemníkem tokugawské vojenské vlády bakufu. V počátcích bakufu pomohl vytvořit politiku centralizované vlády. Byl spoluautorem zákoníku pro vojenskou šlechtu Buke šohatto (Zákoník vojenské třídy, 1635) a zákoníku pro šógunovy vazaly Hatamoto šohatto (Zákoník šógunových vazalů, 1635). Snažil se o propojení neokonfucianismu a šintó a o prosazení neokonfuciánských principů do politiky vlády. Byl odpůrcem křesťanství a buddhismu.

Razan Hajaši studoval nejprve zenový buddhismus školy Rinzai v Kjótu. Později se stal žákem Seiky Fudžiwary. Oba chtěli prosadit principy neokonfucianismu jako podporu tokugawské vládě. V r. 1605 získal místo u Ieajasua Tokugawy (1543 – 1616) a zůstal tajemníkem vojenské vlády až do r. 1657. V r. 1630 založil vlastní akademii jménem Šóheikó. Ta se věnovala neokonfucianismu a byla také oficiální šógunátní akademií. (Deal 1998, 408-409)[1]

Neokonfuciánské argumenty, kterými chtěl Razan Hajaši podpořit tokugawskou vojenskou vládu, operovaly s myšlenkou přirozeného řádu vesmíru. Existující hierarchie je přirozeným řádem. (Kim 1961, 134)[2] Univerzální princip (jap. ri, čín. li) řídí vesmír, je jeho duchovní stránkou. Materiální stránkou vesmíru je síla (jap. ki, čín. čchi). Zatímco univerzální princip je ve všech lidech stejný, materiální síla ki je u každého jedinečná. Pokud člověk očišťuje vlastní přirozenost, jedná morálně správně a tedy podle univerzálního principu. Člověk s dokonale pročištěnou přirozeností je mudrcem. (Deal 1998, 410)[1]

Každý člen společnosti se podílí plněním svých povinností na hierarchii státu, která je totožná s přirozeným řádem. Ne každý člověk je však dokonale očištěným mudrcem. A stejně tak ne každý člověk je schopen plnění zákonných povinností ve stejné míře. (Kim 1961, 133)[2] Razan Hajaši klade důraz na dodržování etických povinností plynoucích z pěti druhů mezilidských vztahů neboli gorin (pán a vazal, rodič a dítě, manžel a manželka, mladší a starší, přátelé). V původním čínském systémy byl důraz kladen na loajalitu synovskou, čili poslušnost k otci. Největší význam tak měly vztahy v rodině. Díky Razanovi Hajašimu a jeho následovníkům byla však japonská verze gorin formulována tak, že nejvíce byla vyzdvihována loajalita k panovníkovi. Úlohou panovníka je pak především sebezdokonalování. Sebezdokonalování panovníka mělo být dostatečným způsobem kontroly nad poddanými. Tak měla být, dle Razana Hajašiho, realizována tzv. „cesta králů“ (ódó). (Kim 1961, 135)[2]

Cesta králů se neliší od šintó. Obě jsou totiž zakotveny v principu ri, který Razan Hajaši interpretuje jako „cestu nebes“. Poslouchá-li člověk bohy, řídí se cestou nebes. Neokonfucianismus a šintó jsou tak vlastně v principu totožné. Naproti tomu buddhismus je pro japonské prostředí podle Razana Hajašiho cizí naukou a je potřeba od jeho vlivů neokonfuciánskou nauku očistit. Buddhismus totiž odvádí člověka ze správné duchovní cesty. Také kritizoval křesťanství mj. ve spise Hai jaso (Proti Jezuitům, 1606) a neokonfuciánskou školu jómeigaku, zaobírající se učením Wang Jang-minga.(Deal 1998, 409-411)[1]

Citační zdroje