Hajaši Šihei

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Šihei Hajaši (林子平 Hajaši Šihei, 1738 – 1793) byl japonský geograf a vojenský teoretik. Studoval v Nagasaki geografii. Vydal zeměpisné dílo Sangoku cúran zusecu (český název? 1786), které zkoumá Koreu, Rjúkjú a Hokkaidó a zmiňuje se také o Boninských ostrovech. Tato kniha byla jednou z mála, které se dostaly do Evropy ještě před restaurací Meidži r. 1868. (Kublin 1953, 34)[1]

Významné byly také jeho snahy v oboru námořní strategie. V roce 1792 vydává dílo Kaikoku heidan (Hovory o vojenství země uprostřed moří) (Vasiljevová 1986, 297)[2]. V tomto díle veřejně kritizuje tokugawskou vládu, že je nedostatečně připravena k obraně Japonska na moři. Naproti vládní politice zdůrazňuje nutnost výstavby válečných lodí a také doporučuje anektovat odlehlé oblasti japonských ostrovů a opevnit jejich přístavy. (Kublin 1953, 34)[1]

Za tuto veřejnou kritiku vlády byl odsouzen k domácímu vězení, v němž také r. 1793 zemřel. Jeho názory však nezůstaly zcela bez odezvy. Sadanobu Macudaira (1759 – 1829), poradce šóguna Ienariho Tokugawy (1773 – 1841), zařídil vládní finanční podporu daimjóům, opevňujícím přístavy. Šógunát také začal usilovat o přímou kontrolu nad nejsevernějšími územími Japonska (Nanbu, Cugaru, Macumae, a posléze celé Hokkaidó). (Lensen 1950, 23)[3]

Citační zdroje