Gijúeiekihó

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Gijú heiekihó (義勇兵役法)

„Zákon o dobrovolné vojenské službě“ povolával všechny muže mezi 15 a 60 lety věku a všechny ženy od 17 do 40 let do Národního bojového sboru dobrovolníků (Kokumin gijú sentótai). Výjimku tvořily ženy, jež byly prokazatelně nepostradatelné pro chod domácnosti, a těhotné. Sněmovna zákon oficiálně schválila v červnu roku 1945.

Aktivity těchto jednotek měly zahrnovat civilní i polovojenské akce v rozsahu od sabotáže až po partyzánské útoky. Dostávaly obvykle minimální, častěji žádný vojenský výcvik. V případě úmrtí měli být jejich členové, stejně jako vojáci císařské armády, pohřbeni ve svatyni Jasukuni. Japonská vláda v posledních měsících 2. světové války zastávala politiku boje „do posledního muže“. Předpokládala, že pokud do obrany země zapojí takřka celou populaci Japonska, může postupujícímu americkému vojsku způsobit drastické ztráty, které ho odradí od dalších útoků. (Duus 2005, 371)[1] (Germer 2014, 172)[2]

Citační zdroje