Fukko šintó

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Fukko šintó (復古神道) se do češtiny někdy překládá jako Obrození šintó, nebo také Návrat ke starověkému šintó. Tuto školu založil Hirata Acutane jako myšlenkový směr vymezující se vůči škole národní nauky kokugaku (Hagiwara 2001, 353)[1]. Označení Fukko šintó začali používat žáci Hiraty Acutaneho v období po restauraci Meidži. Přestože Fukko šintó se vůči Kokugaku vymezovalo, nebylo nijak výjimečné, že příznivci se hlásili a inspirovali u obou myšlenkových směrů. Obě tato hnutí byla podstatná pro rozšíření a úspěch protišógunátních sil, které se v období tokugawského šogunátu snažily o to, aby se politická moc navrátila do rukou císaře (Kitagawa 1988, 322–323)[2]. Pro proud Fukko šintó je také charakteristické, že se nebránila vlivu konfuciánských myšlenek, ale naopak je vhodně zapracovala do svého učení (Kitagawa 1988, 322–323)[2].

Hirata Acutane vnímal jako úkol kokugaku upevnit jedinečnost Japonska, a aby to bylo možné, bylo nutné zodpovědět otázky týkající se posmrtného života a podstatu bytí. Toto poznání mělo vnést do duší japonského obyvatelstva klid a umožnit mu tak, aby se soustředilo na budování své vlasti. Hirata věřil, že božstvem stojícím na počátku všeho bylo Ame no Minakanuši no kami. Tento bůh svěřil vládu nad podsvětím Ókuninušimu no Mikotovi, který dohlížel na to, aby v posmrtném životě vládla spravedlnost. Tímto se stal předobrazem císaře, kterému byla svěřena vláda nad světem. Lidé se tedy měli utíkat k císaři a k Ókuninušimu. Zvláště důležité bylo postavení císaře, který v představách Hiraty Acutaneho spojuje přítomnost s věkem bohů. V tomto kontextu bylo přirozené vyžadovat od Japonců poslušnost císaři, která byla zároveň vyjádřením úcty božstvům a zajišťovala dobré postavení v podsvětí (Hagiwara 2001, 353–354)[1].

Příznivci Fukko šintó se snažili po restauraci Meidži obnovit šintó tak, jak si představovali, že vypadalo v dávné minulosti. Snažili se například upozornit na fakt, že v době, kdy japonská kultura ještě nebyla pošpiněna čínskými prvky, bylo pro tzv. královskou cestu kódó typické spojení jednoty vlády a uctívání, princip označovaný jako saisei ičči. A proto je dle jejich názoru potřeba se k tomuto smýšlení vrátit. V tomto bodu byla snaha reformistů úspěšná, princip saisei ičči se později stal důležitým prvkem ideologie státního šintó (Kitagawa 1988, 322–323)[2].

Fukko šintó se stalo úspěšné také díky tomu, že Acutane Hirata sepsal velké množství knih, ve kterých zůstaly jeho myšlenky a vize zachovány pro další generace. Jeho žáci používali tyto knihy k výuce ve školách han, které byly určeny pro syny samurajů. Díky spojení všech těchto prvků se Hiratovo učení dostalo do povědomí lidí a velmi ovlivnilo ideologii státního šintó (Devine 1981, 41)[3]. Mezi představitele Fukko šintó pak patřili například agronom Nobuhiro Sató, agronom Jasuo Mijaoi a k tomuto směru se hlásili také vyznavači Kokugaku Inao Kitahara a Takašige Kacura (Hagiwara 2001, 355)[1].

Citační zdroje