Fenollosa Ernest

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Ernest Francisco Fenollosa (1853 – 1908) byl americký badatel v oblasti japonského umění, věnoval se jeho propagaci jak ve Spojených státech amerických, tak v Japonsku. Byl kurátorem Bostonského muzea výtvarných umění (Boston Museum of Fine Arts) a také uměleckého oddělení Císařského muzea (Teišicu hakubucukan, dnes Tókjó kokuricu hakubucukan) v Tokiu.

Studoval filosofii na Harvardské univerzitě, zajímal se o Hegela a Herberta Spencera. Studium filosofie ale opustil a věnoval se studiu malby v Bostonském muzeu výtvarných umění. Na přelomu let 1877 a 1878 byl požádán, aby vyučoval filosofii na Tokijské univerzitě (Tókjó daigaku). Mezi jeho žáky patřil také japonský filosof Kakuzó Okakura (viz Okakura Tenšin). Seznámil se zde s japanologem Lafcadiem Hearnem (1850 – 1904). (Fang 1957, 213)[1] Japonská společnost v té době vysoce oceňovala vše západní a vlastní tradice a umění zatlačovala do pozadí. Fenollosa byl japonským uměním fascinován a začal jej studovat hlouběji. Pracoval na propagaci japonského umění v Japonsku, zakládal umělecké kluby a věnoval se kritice a archeologii umění. Do r. 1884 sám nashromáždil velkou sbírku japonského umění. Po dvou letech studia japonského národního umění byl požádán japonskou vládou, aby sestavil seznam pokladů národního umění. S jeho přispěním byl posléze vydán také zákon na ochranu starých buddhistických chrámů. Věnoval se i studiu divadla a sám se také učil herecké technice .

V r. 1890 se vrátil do Spojených států amerických. Byl požádán, aby založil oddělení japonského umění v Bostonském muzeu výtvarných umění a stal se jeho kurátorem. V r. 1896 však na tento post rezignoval. Vrátil se do Japonska, kde opět přednášel o japonském umění. Také se zde věnoval nákupu umění pro komerční účely. Japonsko opustil v r. 1901. Vrátil se do Spojených států amerických, kde publikoval články v časopisech, přednášel o japonském umění a kultuře i o umění všeobecně. (Chisolm 1963, 8–154)[2]

Po jeho smrti připadly jeho spisy a poznámky americkému básníkovi Ezrovi Poundovi (1885 – 1972), se kterým už dříve pracoval na přebásnění čínských básní pro svou esej The Chinese Written Character as a Medium for Poetry (Čínské znaky jako médium poezie, vydáno na pokračování v časopise Little Review v r. 1919 a jako kniha v r. 1936). Překlady Fenollosy a Pounda si však vysloužily kritiku pro nepřesnost a zavádějící interpretaci. Ezra Pound také publikoval Fenollosovy sebrané poznámky o divadle nó v díle 'Noh ' or Accomplishment, A Study of the Classical Stage of Japan (Nó neboli dovednost, studie klasického japonského divadla, 1916). Za Fenollosovo nejdůležitější historické dílo lze považovat Epochs of Chinese and Japanese Art (Epochy čínského a japonského umění, 1912), rovněž vydané Ezrou Poundem po Fenollosově smrti. (Fang 1957, 214-222)[1]

Ernest Fenollosa v souladu s Hegelovou filosofií dějin věřil, že svět se nacházel na prahu nové epochy spojení národů a že právě syntéza západní kultury s kulturou asijskou přinese nový náhled na lidskou společnost. Domníval se, že právě Japonsko bude schopno sjednotit a povznést celou východní Asii a zajistit jí prosperitu. (Chisolm 1963, 127)[2]

Citační zdroje