Eta

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Eta (えた/ 穢多eta) je jedna ze sociálně vyloučených vrstev, tzv. ''burakumin''. Příslušníci vrstvy jsou již od japonského starověku považováni za nečisté na základě jejich povolání, které je zdrojem pošpinění, tzv. ''kegare''. Jedná se zejména o profese jakkoliv spjaté se smrtí, např. vydělávání kůží, popravování, pohřební služby, zpracování zvířecího masa, ale také práce s výkaly. Za pošpiněné byli považováni nejen vykonavatelé výše zmíněných činností, ale i členové jejich domácnosti. Pošpinění bylo navíc dědičné a věřilo se, že se přenáší fyzickým kontaktem s pošpiněnými či pouhou jejich přítomností.

Víra v nečistotu smrti má původ v japonském národním náboženství, šintó. Zdrojem pošpinění však byla nejen smrt, ale i krev, nemoci nebo také přírodní katastrofy. Pro zbavení se pošpinění bylo třeba vykonat očistné rituály, tzv. harae. Nejúzkostlivěji byla střežena rituální čistota císařského dvora, zejména osoby samotného císaře. Historické prameny dokládají případy, kdy bylo rituální očišťování dvora prováděno z důvodu nálezu mrtvého psa poblíž císařského paláce (The Medieval Origins of Eta-Hinin).

V důsledku víry v nečistotu vrstvy eta jsou její příslušníci již dlouhá staletí terčem diskriminace, jež vyvrcholila v období Edo mnohými znevýhodňujícími příkazy a omezeními. Lidé označení jako eta nesměli žít pohromadě s ostatními členy společnosti, v určených denních dobách nesměli vycházet ze svých obydlí, navíc byli na veřejnosti snadno rozpoznatelní, protože měli úřadně předepsaný vzhled oděvu či účesu. Z hlediska odívání jim byl zapovězen jakýkoliv ozdobný vzor či motiv (tamtéž). I přesto, že reformy období Meidži se snažily o ukončení stigmatizace vrstvy eta, jejich efekt byl jen velmi malý. Oficiálně je diskriminace této vrstvy zakázána, v praktickém životě se však dodnes setkávají vykonavatelé tzv. povolání oplývajících znečištěním a jejich příbuzní či potomci s tvrdým zacházením a znevýhodňováním.

[1][2][3]

Citační zdroje