Ekwan

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Ekwan (kor. Hyegwan, 7. stol. n. l.) byl korejský mnich, který přinesl do Japonska buddhistické školy Sanron (Tři pojednání) a Džódžicu (Zkoumání pravdy). Byl údajně poslán králem korejského království Kogurjó jako tribut japonskému císaři.

Škola Džódžicu se zakládá na textu Satjasiddhi šástra (Poučení o dokonalosti pravdy, 3. stol.), který sepsal indický učenec Harivarman (4 stol. n. l.). Jedná se o eklektické dílo zahrnující myšlenky jiných buddhistických učení té doby. Kladlo důraz na čtyři ušlechtilé pravdy jako na cestu vedoucí k osvícení. V Japonsku bylo učení Džódžicu vždy spojováno se školou Sanron. (Smidt 1925, 13-14)[1] (Matsunaga 1996, 41)[2]

Sanron je japonský název pro školu Madhjámika (Střední cesta), známou též jako Šúnjaváda (Doktrína prázdnoty). Pojmenování Sanron (čín. San lun) odkazuje na tři šástry (komentáře k sútrám, jap. ron), které jsou stěžejními díly této školy. Jedná se o Prostřední knihu, Knihu sta esejí a Knihu dvanácti bran. (Zachovaly se pouze překlady knih z počátku pátého století.) Školu Madhjámika založil ve druhém století našeho letopočtu indický učenec Nágardžuna. Jejími ústředními pojmy jsou prázdnota, střední cesta a dvojí pravda, které jsou podrobněji vysvětleny níže.

Pojem prázdnoty (šunjatá) v kontextu školy Madhjámika vyjadřuje fakt, že věci nemají vlastní pevnou podstatu. Jejich existence je závislá na okolních podmínkách a je pomíjivá. Pravá povaha věcí proto není uchopitelná intelektem ani popsatelná slovy. Nám se však věci jeví jako skutečné. To je proto, že je vnímáme pouze z běžného světského pohledu. Pokud bychom nahlédli svět z hlediska absolutní pravdy, viděli bychom, že věci ve skutečnosti neexistují. Toto rozlišení mezi světskou pravdou a absolutní pravdou je smyslem učení o dvojí pravdě.

Střední cesta byl pojem původně odkazující k počátkům buddhismu, kdy Buddha zavrhl jak přísnou askezi, tak požitkářství. Střední cesta měla být ideálním způsobem života, který se vyhýbal extrémům a byl vhodný k dosažení probuzení. Nágardžuna vykládá střední cestu jinak. Podle něj především nemají být vynášeny extrémní soudy kategorizující objekty jako existující či neexistující. Je třeba vzdát se těchto extrémů, povznést se nad afirmaci a negaci a odstranit dualistické myšlení.(Watts 1995, 74)[3](Smidt 1925, 13-14)[1](Cheng 1979, 343-347)[4]

Učení školy Madhjámika mělo významný vliv na vznik a rozvoj zenového (čchanového) buddhismu jak v Číně, tak v Japonsku. Ekwan nejenom že přinesl na japonské ostrovy část z obsáhlého učení mahájánového buddhismu, ale také připravil půdu pro pozdější rozvoj japonského zenu.

[5]

Citační zdroje