Douglas MacArthur

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Douglas MacArthur(1880–1964)

Douglas MacArthur se narodil v roce 1880 ve státě Arkansasdo rodiny amerického důstojníka. V roce 1898 nastoupil na vojenskou akademii ve West Pointu, kde v roce 1903 studium úspěšně dokončil. Díky jeho vynikajícím studijním výsledkům mu byla udělena hodnost podporučíka. (Darby 1989, 12)[1] V roce 1914 strávil několik měsíců s jednotkami okupujícími město Veracruz v Mexiku. Během první světové války sloužil u amerických jednotek ve Francii. V roce 1916 se stal náčelníkem štábu 42. divize, v roce 1918 byl poté povýšen na brigádního generála a jejího velitele. (Encyclopaedia Britannica 2013)[2]

V letech 1919–1922 zastával funkci ředitele vojenské akademie ve West Pointu, kde dříve studoval. Do roku 1930 poté sloužil na Filipínách, za své služby byl povýšen do hodnosti generálmajora. Po svém návratu byl jmenován náčelníkem štábu americké armády. Na Filipíny byl znovu převelen v roce 1935, o dva roky později se rozhodl odejít do výslužby. (Encyclopaedia Britannica 2013)[2]

Do služby na Filipínách, kde měl připravit vojska na obranu proti případnému japonskému útoku, byl povolán opět v roce 1941 z důvodů hrozby války v Tichomoří. (Reischauer 2009, 261)[3] Kvůli špatně vycvičeným jednotkám musela ale spojenecká vojska v květnu roku 1942 kapitulovat, MacArthur proto už v předcházejících měsících Filipíny opustil. V následujících letech se podílel na osvobozování Tichomoří, v prosinci 1944 byl za své služby povýšen do hodnosti armádního generála a o čtyři měsíce později byl jmenován velitelem všech amerických vojsk v Tichomoří. (Encyclopaedia Britannica 2013)[2] Po těžkých bojích s japonským námořnictvem spojenecká vojska pod MacArthurovým velením zvítězila. Ten proto přijal 2. září 1945 na vlajkové lodi Spojených států USS Missouri japonskou kapitulaci.

Po skončení druhé světové války se MacArthurstal vrchním velitelem spojeneckých sil a stál tak v čele celé americké okupační administrativy v Japonsku. Okupační štáb i všechny americké jednotky spolu s vybranými britskými oddíly podléhaly v letech 1941–1951 jeho velení. (Reischauer 2009, 270)[3] Nařídil demobilizaci japonských ozbrojených sil, odstranění militaristů, obnovu japonské ekonomiky a přípravu liberální ústavy. Důležité změny byly započaty také v oblasti rozdělení půdy a vzdělání.Přestože byla jeho rozhodnutí učiněna na základě rozkazů americké vlády a Komise pro Dálný východ a byl rovněž instruován Spojeneckou radou pro Japonsko, ve skutečnosti měl značnou politickou svobodu a moc. (Hunter 1984, 116)[4] Jakožto konzervativní republikán podřízený demokratické vládě mohl MacArthur uskutečnit většinu radikálních reforem, aniž by proti sobě ve Spojených státech vzbudil vlnu kritiky. (Reischauer 2009, 270)[3]

Po skončení druhé světové války získal funkci velitele jednotek OSN na Korejském poloostrově. V březnu roku 1951 byl ale americkým prezidentem Harry S. Trumanem odvolán kvůli tomu, že se neřídil rozkazy, a kvůli prezidentově celkové nespokojenosti se způsobem, jakým MacArthurvedl válku v Koreji. (Reischauer 2009, 275)[3] MacArthur tak velel vojskům spojených národů pouze počátečních devět měsíců korejské války. (Encyclopaedia Britannica 2013)[2] Poprvé od začátku druhé světové války se poté vrátil do Spojených států. Zpočátku byl vítán s nadšením jako válečný hrdina, který byl za své vojenské úspěchy oceněn mnoha medailemi. Popularitu ale postupně ztrácel od chvíle, kdy americký senát zveřejnil zprávu o vyšetřování jeho odvolání.

V letech 1944, 1948 a 1952 se konzervativní republikánské skupiny neúspěšně snažily MacArthura přesvědčit ke kandidatuře na úřad prezidenta Spojených států. Od té doby žil, až na občasná veřejná vystoupení, v ústraní v New Yorku, kde v roce 1964 zemřel. (Darby 1989, 104)[1]

Citační zdroje