Džizó

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Džizó (地蔵, džizó)

Bódhisattva Džizó je v Číně znám jako Ti-cchang, v Indii jako Kšitigarbha. Zřejmě je odvozen od indické bohyně země Prthivi. Jako bódhisattva je poprvé zmíněn v čínském textu Ťin-kang-san-mei-ťing (Vajrasamadhi Sutra. The Diamond-Absorption Sutra, pol. 7. stol.). Dalšími texty zabývajícími se Džizóem jsou Džúringjó (Sútra deseti čaker, 410–411) a Džizó hongankjó (Sútra výchozího slibu bódhisattvy Džizóa, překlad do čínštiny z konce 7. stol.). Džizó umožňuje znovuzrození v čisté zemi každému, kdo se soustředí na jeho jméno. Také pomáhá překonat překážky v každodenním životě. Víra v Džizóa byla proto velmi rozšířena mezi prostým lidem. (Filipský 1996, 242)[1](Dykstra 1987, 179-180)[2] (Morell 1985, 111)[3]

Džizó hraje důležitou roli v mezidobí mezi příchodem Buddhy Šákjamuniho a příchodem budoucího buddhy Maitréji (jap. Miroku) a to především v období úpadku Buddhova zákona neboli v období mappó. Obhajuje lidi uvržené do pekla před vládcem pekel Emma-ó. Časem ale postavy vládce pekel a Džizóa splynuly, a tak bývá Džizó sám zobrazován jako Emma-ó. Kromě toho se snaží pomoci nevědomým lidem v pozemském životě, aby neupadli do pekla a nalezli cestu k Buddhovu zákonu. Víra v pomoc Džizóa při vysvobození mrtvých z pekla byla velmi rozšířena nejen v Japonsku ale i v Číně, protože byla provázána s kultem předků.

První socha Džizóa byla do Japonska dovezena v 8.stol. Byla umístěna v chrámu Tačibanadera a později přenesena do chrámu Hórjúdži. Mezi jap. mnichy byl ale již dříve znám ze súter. Nejprve byl zobrazován v podobě mnicha, později mu připadly další atributy jako klenot v levé ruce a hůl se šesti kruhy v pravé ruce. Šest kruhů symbolizuje šest oblastí světa, kde Džizó působí. Jindy byl Džizó zobrazován s pravou rukou ukazující múdru (posvátné gesto) semui-in (múdra zahánějící strach). V japonském prostředí bývá také často zobrazován jako chlapec nebo dítě. Sošky Džizóa měly přinášet prosperitu a zdraví či napomoci uzdravení z nemoci. Sútra věnovaná Džizóovi, Enmei džizókjó (Džizóova sútra dlouhověkosti, obd. Kamakura, 1185–1333), shrnuje poučení, jak dosáhnout v pozemském životě úspěchu a dlouhověkosti.

Džizó byl často spojován s ostatními buddhistickými svatými a považován za jejich manifestaci. Protože pomáhá ke znovuzrození v ráji buddhy Maitréji, začal být pokládán také za zosobnění buddhy Amidy, zřejmě pro podobnost kultů Čisté země buddhy Amidy a buddhy Maitréji. Víra v Džizóa byla rozšířena mezi válečníky, neboť jejich zaměstnáním bylo zabíjení a Džizó jim mohl pomoci se od těchto hříchů očistit a uniknout pekelným mukám. Džizó byl populární také mezi ženami, které se k němu modlily za snadnější porod i za vlastní spásu. Rovněž pomáhal překonávat pekelné útrapy dětem, které zemřely, aniž slyšely Buddhův zákon. Je také patronem poutníků. Džizó se často objevuje v japonských pověstech a pohádkách, kde se jeho role vzdaluje roli božstva nebo světce. Zaujímá zde postavení rádce a taškáře. Také bývá spojován s hazardem. (Dykstra 1987, 180-189)[2] (Smith 1966, 229-230)[4]

Citační zdroje