Džódošú

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Džódo (浄土宗, džódóšú)

Džódošú, neboli Škola Čisté země, je jednou z buddhistických škol vzniklých v období Kamakura (1185 – 1333). Jejím zakladatelem je mnich Hónen (1133 – 1212). Klade důraz na nembucu (vzývání buddhy Amidy) a zavrhuje ostatní náboženské úkony jako nadbytečné. Nembucu je buddhistická praxe, která spočívá v opakování formule, vzývající buddhu Amidu. Ten přislíbil každému, kdo jeho jméno vysloví či zaslechne, znovuzrození v tzv. Čisté zemi (také nazývané Západní ráj). V Čisté zemi žije člověk v neustálé přítomnosti buddhy a může zde snadněji dosáhnout probuzení. Škola Čisté země se odkazuje na Amidův slib a tvrdí, že pouhé spolehnutí se na buddhovu pomoc může zajistit probuzení. (Dobbins 1986, 331-332)[1]

Hónen, původně příslušník školy Tendai, došel k závěru, že jeho současníci již nejsou schopni dosáhnout probuzení vlastními silami. Tato myšlenka vycházela z buddhistického pojetí času. Hónenova doba byla obdobím mappó neboli obdobím úpadku (Buddhova) zákona. Protože v tomto období již lidé nemohou dosáhnout probuzení sami, jakákoliv náboženská praxe ztrácí podle Hónena smysl. Upravil proto původní pojetí nembucu, které zahrnovalo také hromadění zbožných skutků, rozjímání a vizualizaci slitovného buddhy. Hónen ponechal z nembucu pouze recitaci formule „Namu Amida bucu“ neboli „Utíkám se k buddhovi Amidovi“ (viz heslo nembucu). Navíc tvrdil, že není ani potřeba rozumět smyslu jejích slov. Pouhý zvuk buddhova jména a spolehnutí se na jeho pomoc stačí ke znovuzrození v Čisté zemi. Tato praxe měla být snadná i pro laiky. Nebylo třeba se spoléhat na individuální schopnosti a úsilí jedince. Odpovědnost za spásu na sebe převzal buddha. (Tanabe 1998, 359-360)[2]

Hónenovo učení vyvolalo silný odpor u ostatních buddhistických škol, především však školy Tendai, která podala na Hónena stížnost k císaři, a Hónen byl proto vyhnán z Kjóta. Brzy byl opět omilostněn, ale rok po svém návratu do hlavního města zemřel. Hónenovi žáci pak vydali jeho manifest Senčaku hongan nembucu-šú (Nembucu výchozího slibu jako jediná volba, 1198), který se stal základem učení Školy Čisté země. (Tanabe 1998, 359)[2]. Vyhnání Hónena a jeho žáků mělo za následek, že Škola Čisté země získala následovníky i ve vzdálených provinciích. Ti se zde sdružovali do skupin kolem jednotlivých Hónenových žáků, a tak už po Hónenově návratu do Kjóta měla Škola Čisté země početnou základnu věřících. (Dobbins 1986, 334)[1]

Část příslušníků Školy Čisté země se přiklonila k učení jednoho z Hónenových žáků, mnicha Šinrana. Z této skupiny posléze vznikla tzv. Pravá škola Čisté země, japonsky džódo šinšú. (Dobbins 1986, 331-332)[1] V současnosti je kromě Japonska silná základna věřících také v Brazílii a ve Spojených státech amerických, především na Havaji. Na světě se nachází asi 7000 chrámů džódošú. Hlavním chrámem džódošú je chrám Čion-in v Kjótu. (Witteveen 2010, 2-5)[3]

Citační zdroje