Cuda Mamiči

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Mamiči Cuda (津田真道 Cuda Mamiči, 1829 – 1903) byl japonský učenec z období Meidži (1868 – 1912). Byl propagátorem západní kultury a členem skupiny intelektuálů Meirokuša (viz níže).

Mamiči Cuda studoval západní vědu a kulturu od r. 1850. Pracoval pro tokugawský institut holandských studií. (viz heslo jógaku). S podporou tokugawského šógunátu odjel spolu s Amanem Nišim studovat do holandského Leydenu. Jejich studium v Leydenu trvalo od r. 1862 do r. 1865 a studovali zde západní společenské vědy.

V r. 1873 byla založena společnost intelektuálů Meirokuša (Společnost šestého roku éry Meidži). Mamiči Cuda byl jedním ze zakládajících členů této společnosti, spolu s Jukičim Fukuzawou, Hirojukim Katóem, Amanem Nišim a dalšími. Jednalo se o spolek intelektuálů, kteří studovali západní vědy. Jejich cílem bylo rozšířit v Japonsku západní znalosti a kulturu a tím pozvednout Japonsko na úroveň „civilizovanějších“ západních zemí. Meirokuša proto konala veřejné přednášky na téma západního myšlení, kterých se účastnili také členové vlády. Společnost Meirokuša také brojila proti pověrám přetrvávajícím v myšlení Japonců. Stavěla se také proti konfucianismu a buddhismu. Meirokuša vydávala také vlastní časopis Meirokuzašši (Časopis společnosti Meiroku), kde její členové publikovali své články. (Havens 1968, 317-321)[1] (Howland 2001, 162)[2] (Huish 1972, 211-212, 224)[3] (Reitan 2010, 9)[4]

Mamiči Cuda se snažil o osvětu, především o odstranění pověr a víry v duchy. To, že v jeho době mnoho Japonců stále těmto pověrám věřilo, považoval za známku nedostatečné civilizovanosti. V boji proti tomuto zastaralému pojetí světa mělo napomoci především vzdělávání. Cuda kladl důraz na tzv. praktické vědy (džicugaku), neboli západní přírodní a společenské vědy. Praktické vědy vyvyšoval nad duchovní učení zabývající se např. buddhistickou naukou, a to proto, že praktické vědy popisují skutečné fungování světa a jeho zákonitosti na základě empirických poznatků. (Reitan 2010, 9-29)[4]

Mezi učenci období Meidži se objevil i názor, že za pokrokem západních států stojí také křesťanství. Cuda s tímto názorem souhlasil a byl přesvědčen, že křesťanství je náboženství, které přináší lidem osvětu. Spolu s ostatními členy společnosti Meirokuša se snažil Mamiči Cuda představit Japoncům také západní filosofii. Zasloužil se o zavedení slov džijú a džizai jako ekvivalentů k západnímu pojmu „svoboda“. (Howland 2001, 171)[2] (Reitan 2010, 69-70)[4]

Mamiči Cuda se zabýval také zahraničními ekonomickými a politickými vztahy Japonska, které se otevíralo západnímu světu. Stavěl se proti dovozním clům, které podle něj brzdily domácí ekonomiku. Podporoval větší volnost pohybu cizinců v Japonsku, poněvadž ta byla v jeho době značně omezena. Podle Cudy znamenal volný pohyb cizinců příležitost k tomu, aby se západní myšlení dostalo do všech oblastí Japonska. (McArthur 2002, 49-50)[5]

Citační zdroje