Burakumin

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Burakumin (部落民 burakumin) je japonská menšina, která se však nevymezuje od zbytku národa rasově, etnicky, národnostně ani nábožensky. Jedná se o „potomky vyděděných komunit předmoderní doby“ (Collcutt 1997, 21)[1], kteří se i dnes setkávají s diskriminací.

Původ této menšiny sahá až do japonského starověku. V období 8. století působily v Japonsku tzv. be, komunity specializující se na určité řemeslo. Komunity zaměřené na práci jakkoliv spojenou se smrtí byly považovány za nečisté (kegare), protože smrt je v pojetí šintó zdrojem pošpinění. Lidé vykonávající tato povolání byli označováni jako eta a museli žít odděleně od ostatních, z čehož také vznikl název menšiny – burakumin, lidé z osad. Burakumin jsou tedy lidé vyloučení ze společnosti. Postupem času se vyloučenými stali i ti, kteří se vymykali většinové společnosti, zejména tzv. hinin. Tímto výrazem, jenž se překládá jako nelidé, byli označováni např. velezrádci, chudí, žebráci nebo tuláci.

Vyloučené vrstvy sice byly vymezeny již ve starověku, jejich diskriminace se však začala rozmáhat až ve 12. století (The Medieval Origins of the Eta-Hinin). Vrcholu dosáhla v období Edo, kdy byla jejich méněcennost poprvé úředně potvrzena, a to nastolením sociálního systému šinókóšó. Status méněcennosti a oficiální diskriminace přetrvávaly více než dvě století až do počátku období Meidži. Modernizační reformy 2. poloviny 19. století měly pozitivně ovlivnit i vyloučené vrstvy, nová vláda vydala zákaz rozlišování eta a hinin a jejich vrstvy rehabilitovala jako tzv. šinheimin. Tyto zákony sice v platnost vstoupily, japonskou společnost však ovlivnily jen velmi málo.

Dnešní počet příslušníků menšiny burakumin se odhaduje na 2 miliony (tamtéž). I přesto, že diskriminace této menšiny oficiálně neexistuje, potomci někdejších příslušníků vyloučených vrstev se s tvrdým zacházením, znevýhodňováním a povýšeným chováním kvůli svému původu setkávají dodnes. Z tohoto důvodu mnoho z nich minulost svého rodu tají. Ani tak se však diskriminačním praktikám nevyhnou, jsou známy případy, kdy si firmy při náboru nových zaměstnanců zjišťují původ jednotlivců v japonské rodové matrice, tzv. koseki (The Burakumin: Japan’s Invisible Race). Stejný postup volí i tradiční japonské rodiny v případě sňatku, kdy v matrice pátrají po informacích o rodu ženicha či nevěsty (tamtéž). Za práva menšiny burakumin sice bojuje několik organizací, většinou levicově orientovaných (např. Buraku Kaihó Dómei nebo Zenkoku Buraku Kaihó Undó Rengókai), nicméně jen s velmi malým úspěchem.

[2][3]

Citační zdroje