Buddha (hotoke)

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Hotoke (仏) je japonské označení pro buddhu ve významu, jak ho chápe mahájána (velké vozidlo). Ta na rozdíl od hínajány (malé vozidlo) a thérávády (cesty starších) vnímá termín buddha komplexněji, neváže ho pouze k postavě historického Buddhy Siddhárty Gautamy, ale ke všem lidem, kteří dosáhli dokonalé probuzení (Thera 1992, 127)[1].

Termín buddha se překládá jako „Ten, který procitl“. Jedná se tedy o nejvyšší stupeň, kterého lze dosáhnout. Historický Buddha je v dějinách pětadvacátým buddhou a po něm podle buddhistické mytologie přijde ještě poslední buddha Maitréja (Wanguová 1996, 124)[2]. Buddha se díky osvícení vyprostil z koloběhu životů a již se tak znovu nezrodí. Překonal všechny druhy žádostivosti a v nitru zůstává nedotčený pocity a okolním světem (Lexikon východní moudrosti, 56)[3].

Buddhistická tradice rozlišuje dva druhy buddhů: pratjékabuddhu a samjaksambuddhu. Pratjékabuddha je dokonale probuzený, ale nepředává žádné učení. Samjaksambuddha vyučuje svou nauku, aby všechny bytosti dosáhly stejného stavu, jako on. Samjaksambuddha se vyznačuje vševědoucností, desíti buddhovskými silami a čtyřmi jistotami. Deset buddhovských sil buddhovi umožňuje absolutní vědění (např. o dozrávání činů, o schopnostech bytostí, o úmrtích a znovuzrození). Čtyři jistoty by se daly označit jako poznávací znamení buddhy. Jsou to jistota, že osvícení mu nebude odepřeno, jistota, že všechny karmické poskvrny jsou již vyčerpány, jistota, že všechny překážky již byly překonány a jistota, že bytostem předal cestu k opuštění koloběhu životů (Lexikon východní moudrosti)[3].

Buddhovství přímo souvisí s naukou o buddhovské přirozenosti. Buddhovská přirozenost (v sanskrtu tathágatagarbha, v japonštině buššó) označuje potenciál stát se buddhou, který má podle mahájánových myslitelů každá lidská bytost. Tento potenciál je nahlížen jako vzácná věc, která je lidským očím skryta pod nánosem žádosti, nenávisti a nevědomosti a kterou je schopen rozpoznat pouze buddha. Skrze své působení v našem světě buddha umožňuje zničení těchto zábran a nahlédnutí své buddhovské přirozenosti. Cílem buddhy je právě ukázat bytostem jejich přirozenost, která je hluboko v nich skryta. V mahájáně a v thérávádě (hínajána předpokládá existence jediného buddhy v každé epoše, a proto následovníci hínajány usilují o vysvobození) se buddhovství stalo všeobecným cílem. Lze ho dosáhnout uskutečněním buddhovské přirozenosti. Skrze duchovní praxi pak bytost zakusí existenci prapůvodní dokonalosti a uskuteční ji ve svém běžném životě (Lexikon východní moudrosti, 65–66)[4].

Mahájána kromě historických buddhů uznává také existenci velkého množství transcendentních buddhů. Ti jsou projevem rozličných stránek buddhovského principu. Jsou učiteli bódhisattvů a každý vytvořil vlastní čistou zemi, ve které jsou dokonalé podmínky pro rozvoj duchovních schopností. Mezi tyto buddhy patří například i buddha Amitábha (v Japonsku známý jako Amida). [5][6][7]

Citační zdroje