Bigaku

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Bigaku (美学) je japonský název pro obor estetika a samotné bi (美) představuje krásu. Japoncům sice koncept krásy nebyl nikdy cizí, byť byl vnímán mnohdy jinak než v západních zemích, avšak estetika jako filosofická disciplína byla prvně adoptována ze Západu (hlavně z Německa) až v době Meidži. (Marra 2001, 68)[1] Před otevřením Japonska se v japonštině pro estetiku, tak jak je chápána na Západě, nenacházel ekvivalent. Teprve až v období Meidži se začaly objevovat pokusy tento pojem přeložit. Současnému označení bigaku, jehož autorem je Nakae Čómin, předcházela řada jiných pokusů. Například Niši Amane estetiku překládal jako zenbigaku, kašuron nebo bimjógaku. Dalším termínem šinbigaku přispěl i Mori Ógai. (Marra 2001, 30)[1]

Pro Japonce bylo po dlouhá staletí vnímání a oceňování krásy součástí každodenního života. Zatímco na Západě jde o činnost poměrně individuální, v Japonsku jsou zažité standardy určující, zda je věc krásná, nebo ne. Hlavní kritérium krásy představovaly přirozenost a věci spojené s přírodou. Zatímco na Západě by některé předměty a jevy byly považovány za neestetické a mnohdy až ošklivé, v Japonsku mohly být ty samé věci považovány za krásné. (DeMente 2011, 38)[2] Jako příklad lze uvést odkvetlé květy, které se v očích Japonců mohou zdát dojemně krásné.

Obdivování krásy není intelektuální záležitostí, ale jde o proces lidského podvědomí. K ocenění krásných věcích by proto neměly být tolik důležité znalosti, jako pouhá intuice jedince. Estetické cítění jedince však může být zdokonalováno a cvičeno pomocí účasti na tradičních japonských uměních. Krása předmětů se také neposuzuje podle toho, jakou technikou byla věc vyrobena, ale podle toho, jakým dojmem působí na své okolí – tedy podle toho, jaké je její srdce, kokoro. V případě, kdy věc působí okázale a příliš krásně, lze považovat její celkový dojem až za vulgární. Krása by tedy v sobě měla zahrnovat hodnoty jako skromnost a neokázalost. (DeMente 2011, 39-40) [2] S vnímání krásy souvisí i mnoho estetických pojmů, jako jsou wabi, sabi, iki, mono no aware atd.

Důraz na estetiku se projevil v různých aspektech japonské kultury. Snahu o prosazení estetických kvalit lze objevit v sadó, v japonském tanci, hudbě, literatuře, oblékání, jazyce atd. Vystavení Japonska kulturním hodnotám Západu sice mělo vliv na tradiční japonské vnímání krásy, které již není tak prominentní jako v minulosti, avšak estetika v současnosti nadále ovlivňuje chování Japonců v mnoha ohledech. Důraz na estetičnost je patrný například u spotřebitelských produktů, jejichž vzhled se do jisté míry podílí na úspěšnosti prodeje daného zboží.

Citační zdroje