Asahara Šókó

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Šókó Asahara (麻原彰晃 Asahara Šókó, 1955) je zakladatel a bývalý vůdce japonské náboženské sekty Óm šinrikjó, která je zodpovědná za útoky nervovým plynem sarinem v tokijském metru z roku 1995. V roce 2004 byl po dlouholetém procesu odsouzen k trestu smrti.

Asahara, pravým jménem Čizuo Macumoto, se narodil v roce 1955 v malé zemědělské vesnici Jacuširo na ostrově Kjúšú. Od dětství byl postižen zeleným zákalem, kvůli němuž na jedno oko neviděl vůbec a na druhé velmi špatně. Byl šestým ze sedmi dětí ve zchudlé rodině, jeho otec se živil vyráběním tradičních rohoží z rýžové slámy – tatami. Když bylo Asaharovi šest let, rozhodli se jeho rodiče poslat jej spolu se starším bratrem, který byl úplně slepý, do vládou financované internátní školy pro nevidomé ve městě Kumamoto. Zde Asahara studoval až do roku 1975 a po ukončení školní docházky se tu nějakou dobu zabýval akupunkturou, než v roce 1977 natrvalo přesídlil do Tokia. Jeho velkým cílem bylo údajně studium na právnické fakultě Tokijské univerzity, na kterou se ovšem nikdy nedostal (Brackett 1998, 67–68)[1].

Od svého příjezdu do Tokia se Asahara začal detailně zajímat o náboženství. Kromě toho studoval tradiční čínskou medicínu, věštění budoucnosti a astrologii. Jeho největší zájem vzbudila literatura týkající se raného neboli „primitivního“ buddhismu, který byl velmi odlišný od zenového buddhismu, jenž se těšil v Japonsku velké oblibě. Přestože se Asahara během svého mládí horlivě vzdělával, byl spíše studentem samoukem a členem nějaké organizované náboženské skupiny se stal pouze jedinkrát, a to v roce 1981, kdy se připojil k nově vzniklému náboženskému hnutí Agon šú (sekta Agon). Stejně jako Óm šinrikjó i tato sekta se vyznačuje příklonem k ranému buddhismu a klade důraz na odstranění špatných tělesných i duševních návyků, které zabraňují osvícení. V roce 1984 Asahara sektu Agon opustil a strhl s sebou asi tucet jejích členů, společně s kterými si v tokijské čtvrti Šibuja otevřel centrum výuky jógy a nazval je Óm, akciová společnost. Slabika ÓM, která pochází se sanskrtu a bývá také někdy přepisována jako AUM, se později objevila i v názvu samotného hnutí Óm šinrikjó. Tento klub jógy byl ale stále pouze uvolněnou a neformální skupinou bez přísné hierarchie. V následujících dvou letech centrum jógy velmi dobře prosperovalo a počet jeho členů vzrostl na více než tři tisíce, v tuto dobu si Asahara začal také budovat novou identitu charismatického vůdce s nejvyšším duchovním vzděláním a náboženským posláním. V roce 1986 byl název skupiny změněn na Óm šinsenno kai (Společnost Óm horských čarodějů) a bylo také přestěhováno její ústředí, konkrétně do předměstské čtvrti Setagaja, která leží na jihozápad od čtvrti Šibuja. Zde Asahara vydal roku 1986 svou první knihu, nazvanou Tajný způsob, jak získat nadpřirozené síly (Brackett 1998, 72-74)[1].

Asahara se velmi snažil zviditelnit jak nově vzniklou sektu, tak také svou vlastní osobu, což se mu dařilo například za pomoci vystupování v nočních televizních talk-show, ve kterých se setkával s dalšími hlavními představiteli nových sekt a se známými profesory náboženství, z nichž jej několik dokonce vychválilo jako upřímného a významného vůdce nové víry. V únoru roku 1987 měl Asahara dokonce možnost setkat se i se samotným Dalajlámou, i když každý z nich posléze vzpomínal na vzájemné setkání v odlišném světle. Ve stejném roce bylo rozhodnuto o další změně názvu sekty, tentokrát již na konečný Óm šinrikjó neboli Nejvyšší pravda Óm. Díky výrazně vzrůstající popularitě ovšem Asahara narazil na nový a nečekaný problém. Jeho nejlepší žáci se totiž dostali na tak vysokou úroveň, že začali pomalu ale jistě ohrožovat postavení samotného mistra. Tento nátlak byl údajně tím hlavním popudem, který přinutil Asaharu přetvořit obyčejný klub jógy v charismatické náboženství (tamtéž 77)[1].

V centru tohoto nově vzniklého náboženství stála víra v samotnou osobu Asahary, který prohlašoval, že je dalším osvíceným po osobě samotného Buddhy. Předpověděl také blížící se konec světa, přičemž se jedinými přeživšími měli stát jeho následovníci a členové sekty Óm šinrikjó. Povedlo se mu tak do sekty začlenit i mladé a vzdělané studenty a absolventy univerzit, kteří se hodili především jako levná pracovní síla a zdroj peněz. Do osudných útoků na tokijské metro v roce 1995 sekta prohlašovala, že má po celém světě přibližně čtyřicet tisíc členů (Council on Foreign Relations 2012)[2]. V roce 1989 na jedné ze schůzí Óm šinrikjó Asahara prohlásil, že pouhé náboženství nebude postačujícím faktorem k plnému spasení a rozhodl se přenést moc sekty, a také svou, do politického sektoru. Jeho konkrétním plánem bylo sestavení předběžného seznamu pětadvaceti kandidátů pro příští volby do dolní komory japonského parlamentu, kandidovat měl i on sám. Obojí však skončilo naprostým fiaskem, které mělo následně vliv i na celkovou náladu v sektě (Britannica Academic Edition 2013)[3].

Postupem času se Óm šinrikjó dostávala do velkých problémů ve vztahu k okolní společnosti. Rodiny členů sekty velmi výrazně protestovaly proti tomu, že jim byl odepřen přístup k vlastním příbuzným, kteří byli ještě navíc zbaveni veškerých financí a majetku. Vznikla dokonce i skupina s názvem Sdružení obětí Óm šinrikjó, která se snažila po celou dobu své existence poukázat především na právní mezery v existenci sekty. Asahara se cítil tímto společenským naladěním velmi ohrožen a objednal si vraždu advokáta Cucumiho Sakamota, který proti sektě velmi otevřeně vystupoval a mohl tak ohrozit nejen ji, ale i také Asaharův sen o získání politické moci (Brackett 1998, 85)[1].

Přestože měla sekta na svědomí celou řadu trestných činů, vše vygradovalo až v roce 1995 již zmiňovaným útokem na několik linek tokijského metra. Bezprostředním důvodem k útoku se stal únos notáře jménem Kijoši Karija. Po jeho zmizení a určité neopatrnosti zodpovědných členů Óm šinrikjó se policii dostaly do rukou dlouho očekávané důkazy a mohla tak proti sektě konečně zakročit. Asahara se rozhodl tuto situaci vyřešit útokem za pomoci nervového plynu sarinu na těch trasách metra, které projíždějí rušnou oblastí Kasumigaseki, tedy místem v centru Tokia, kde sídlí velké množství důležitých vládních úřadů a ústředí japonské policie (tamtéž, str. 129).

Datum útoku bylo stanoveno na 20. března 1995 a měl být proveden v osm hodin ráno, tedy v době největší dopravní špičky. Vzhledem k nedostatku času, který měl Asahara na naplánování celé akce, se členům sekty nepodařilo vyrobit naprosto čistý sarin a jeho účinek byl tak mnohem menší. I přesto však po útoku zemřelo 13 lidí, více než 5500 jich bylo zraněno (Britannica Academic Edition 2013)[4]. Proces se samotným Asaharou začal v roce 1996 a pokračoval až do roku 2004, kdy byl odsouzen k trestu smrti, stejně jako dalších 11 členů sekty Óm šinrikjó (BBC NEWS 2004)[5].

Citační zdroje