Arai Hakuseki

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Hakuseki Arai (新井白石, Arai Hakuseki, 1656 – 1725) byl poradcem dvou tokugawských šógunů. Byl autorem mnoha ekonomických reforem i etických norem. Také byl znalcem konfuciánské filosofie a japonské i čínské historie.

Hakuseki Arai nejprve sloužil u šestého tokugawského šóguna Ienobua Tokugawy (1662 – 1712, vládl od r. 1709). Ekonomická situace šógunátu byla v té době špatná. Také reputace šógunátní vlády byla poškozena, a to především díky nepopulárním krokům předchozího šóguna Cunajošiho (1646 – 1709, vládl od r. 1680). (Vasiljevová 1986, 285)[1]

Hakuseki Arai sloužil u Ienobua od r. 1712 jako dozorce státní pokladnice. Uplatňoval velké finanční reformy. Snažil se napravovat chyby učiněné šógunátními správci v jednotlivých provinciích. Nahlížel na státní ekonomiku v širším měřítku, než bylo v jeho době obvyklé. Nezaobíral se totiž pouze ekonomikou území, která přímo spravoval šógunát, ale zahrnoval do svých reforem a plánování také území jednotlivých knížat. Jeho zásluhou vzrostly příjmy šógunátu a snížily se veřejné výdaje. Po smrti Ienobua převzal vládu mladičký Iecugu Tokugawa (1709 – 1716, vládl od r. 1713) a Hakuseki Arai pokračoval ve svých reformách i za jeho vlády. (Sawada 1936, 315-316)[2]

Za vlády šóguna Cunajošiho došlo k výrazné devalvaci měny. Arai proto dal razit nové, kvalitnější mince. Ukázalo se však, že tento plán komplikuje nedostatek zlata a stříbra, způsobený nadměrným vývozem drahých kovů. Arai proto omezil vývoz drahých kovů z Nagasaki. (Vasiljevová 1986, 285)[1] Protože Nagasaki bylo pod přímou správou šógunátu, bylo zde možno dostat vývoz a dovoz surovin snadno pod kontrolu. Arai se ale snažil omezit vývoz stříbra ze všech provincií. Proti tomuto plánu se však postavila provincie Cušima, která zprostředkovávala čilý obchod s Koreou. Araiova reforma tak nebyla uplatněna v celé šíři, protože pro šógunát byly vztahy s Koreou důležitější, než ekonomické reformy. (Kazui 1982, 301-302)[3]

Ve svém autobiografickém díle Oritaku šiba no ki (Vyprávění u ohně z chrastí, 1716) se Hakuseki Arai vyjadřuje proti vývozu nerostných surovin ze země. Poukazuje na to, že nerostné bohatství země je nenahraditelné a vyčerpatelné. Zdůrazňuje potřebu spravovat ekonomiku Japonska jako celek a nerozdrobovat ji mezi jednotlivé provincie, které by hájily pouze své zájmy. (Kazui 1982, 299)[3]

Jako konfuciánský učenec chtěl Hakuseki Arai také reformovat etiketu u šógunova dvora. Držel se konfuciánské myšlenky, že je pokud panovník ctnostný, budou poddaní plnit své povinnosti a poslouchat zákony. V rámci konfuciánských reforem zavedl rovněž cenzuru nově vydávaných a dovážených knih. Knihy, které odporovaly konfuciánskému učení, měly být odstraněny. (Vasiljevová 1986, 285)[1] Zdůrazňoval nutnost inspekce dovážených knih, především aby se ukázalo, zda se nejedná o knihy křesťanské, a to se týkalo jak knih evropských, tak jejich čínských překladů. (Sakanishi 1937, 299)[4] Po smrti šóguna Iecugua vlády se ujal Jošimune (1684 – 1751 vládl v letech 1715 – 1745). Od mnoha Araiových reforem bylo upuštěno a Jošimune zavedl reformy vlastní. Souhlasil však s Araiovým názorem, že je třeba vydat novou hodnotnější měnu. Šógunátní ekonomiku se však z krize vyvést nepodařilo. (Sawada 1936, 318)[2](Vasiljevová 1986, 285)[1]

Bylo by dobré zmínit i jeho nejvýznamnější spisy, doporučovala bych Seijó kibun (Poznámky o Západě), Letopisy knížectví (Hankanfu) či Přehled starých dějin (Košicú), možná i to, že se napsal i nějaké filologické studie.

Citační zdroje