Šintoistická mytologie

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Šintoistická mytologie

Prvními prameny, které pojednávají o šintoistické mytologii, jsou kroniky Kodžiki (712) a Nihonšoki (nazývaná také Nihongi, 720). Nicméně v obou případech byla motivace spíše politická, nežli náboženská. Jejich cílem bylo podepřít autoritu panovnického rodu. Kroniky by nebylo vhodné chápat jako zápis systematické mytologie. Spíše zde můžeme sledovat tendenci spojování nesouvisejících mýtů, které původně pocházely z různých krajů. Literární historik Cuda Sókiči dokonce předložil hypotézu, že božstva, která v Kodžiki hrají nejdůležitější roli (Amaterasu, Susanoo, Izanami a Izanagi) nebyla mezi prostým lidem běžně uctívána, ale byla vědomým ideologickým konstruktem. (Matsumae 2006, 322-324)[1]

Podle japonské mytologie byl před vznikem světa vesmír složen z masy vody, vzduchu a země. Kroniky popisují vznik světa a zrození pětice bohů na nebeské výšině Takama no hara (Takama ga hara). Tato pětice je označována jako původní božstva, případně amacukami, neboli nebeská božstva. V té době měla země podobu olejovité kaše a zrodilo se na ní sedm božských pokolení. Dvojice božstev Izanagi a Izanami dostala za úkol zpevnit zemi, aby byla obyvatelná i pro lidi. Toho božstva dosáhla tím, že míchala olejovitou kaši vzácným nebeským oštěpem a z kapek, které z něho stekly, vznikl ostrov Onogoro. Božský pár Izanagi a Izanami sestoupili na svět a rozhodli se, že zplodí potomstvo. Bohové se potkali, vzájemně se pochválili a poté se jim narodila pijavice. Stejný postup opakovali ještě jednou, ale ani tentokrát nebyli úspěšní. Vrátili se k nebeským božstvům, aby se zeptali, co dělají špatně. Dozvěděli se, že se jim nedařilo, protože Izanami promluvila jako první, což bylo třeba potrestat. Izanami a Izanagi se vrátili na Zem a vše opakovali podle pokynů nebeských božstev. Narodilo se jim osm japonských ostrovů a velké množství božstev, mezi které patřilo i božstvo vody a větru. Když Izanami rodila božstvo ohně, smrtelně se popálila a odebrala se do podsvětí jomi no kuni. (Kodžiki 2007, 19-29)[2]

Izanagi za svou ženou ale velmi truchlil, a tak se nakonec rozhodl obejít zákaz a vydal se za ní do podsvětí, aby ji přivedl zpět. Nicméně porušil pokyny, které mu Izanami dala, a uviděl její tělo již ve fázi rozkladu. To ho velice vyděsilo a vydal se na útěk. Uražená Izanami nakonec přivedla na svět smrt, když se zapřísáhla, že každý den zahubí tisíc lidí, Izanagi zase přislíbil, že se každý den narodí 1 500 dětí. Izanagi se po této příhodě cítil poskvrněný, a vydal se umýt k řece. Tak vznikla další božstva, mezi nimi bohyně slunce Amaterasu, božstva Cukujomi (nazývaný také jako Cukijomi) a Susanoo. (Kodžiki 2007, 32-37)[2] Více o mýtech spojených se Susanoem a Amaterasu viz hesla Susanoo a Amaterasu.

Amaterasu svěřila svému pravnukovi Ninigimu no mikotovi vládu nad zemí a tři předměty: zrcadlo, které mělo být uctíváno, jako by se jednalo o samotnou Amaterasu, meč a magatamu (zahnutý přívěsek, který se v Japonsku objevuje v období Džómon). Tyto tři předměty jsou označovány jako sanšu no džingi, nebo také mikusa no kandakara, neboli japonské císařské regálie, také nazývané tři posvátné poklady. Ninigi pak společně s dalšími božstvy, která ho doprovázela, sestoupil na ostrov Cukuši, dnešní ostrov Kjúšú. Ninigi si vybral na zemi ženu, ale její otec mu nabídl i svoji starší dceru, kterou Ninigi odmítl. Jejich otec tak způsobil, že Ninigi a všichni jeho potomci (tedy i císařové) nežili věčně. (Kodžiki 2007, 93-100)[2]

V kronikách Kodžiki a Nihonšoki se setkáme také s příběhem císaře Džimmua, který se vydal na cestu, aby si podmanil Japonsko. Přestože ho během jeho cesty potkaly různé příhody, za pomoci nebeských a pozemských bohů byl úspěšný a nakonec se usídlil v paláci Kašihara u Unebi (dnešní prefektura Nara), a z tohoto místa vykonával správu nad celou zemí a stal se prvním japonským císařem. Kronika Kodžiki dále pokračuje příběhy jednotlivých císařů až po císařovnu Suiko (vláda 592 – 628). (Kodžiki 2007, 10-126)[2] Kronika Nihonšoki pak končí vládou císařovny Džitó (vláda 686 – 697). Přestože obě kroniky vznikly v krátkém časovém úseku, liší se v mnoha ohledech, nejdůležitějším ale je, že zatímco Kodžiki prezentuje jednu verzi, Nihonšoki představuje více možných verzí. Někdy se také liší detaily příběhů, to ale není v případě rozdílných zaznamenání mytologií nijak výjimečné. Rozdíly jsou také v některých jménech, například v případě jmen tří původních božstev. (Aston 2007, 19)[3]

Je mylné se domnívat, že šintoistická mytologie vznikla zcela nezávazně na jakémkoliv jiném mytologickém systému, existuje řada studií, které nacházejí společné prvky s mytologickými systémy z jihovýchodní Asie (více viz Edward Tylor, Takaši Macumae). (Tylor 1877, 55-60)[4]

Citační zdroje