Šikoku

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Šikoku (四国 Šikoku) je jeden ze čtyř hlavních japonských ostrovů, situován jižně od ostrova Honšú. Zabírá území o velikosti přibližně 18 000 km2, což je pouhých pět procent z celkové rozlohy Japonska. Tvoří jej čtyři prefektury (Ehime, Kagawa, Tokušima, Kóči). Povrch ostrova tvoří převážně vysoké a strmé hory, které brání hustšímu osídlení (Flanderka 1998, 146)[1]. Nejvyšším bodem ostrova je hora Išizuči. Pobřeží je členěno poloostrovy (např. Sadamisaki) a zálivy (Tosa, Sakumo aj.). Nejdelší řekou ostrova je Šimanto, která svou délkou jen mírně převyšuje řeku Jošino. Pro zdejší klima jsou typická horká, dlouhá léta a krátké, mírné zimy, a proto je region předurčen zejména pro zemědělství. Pěstuje se zde zelenina, rýže a citrusové plody. Ostrov má také dobré podmínky pro rybolov.

Rané osídlení ostrova Šikoku dokládají archeologická naleziště z pozdního paleolitu a také mohyly z navršené zeminy, tzv. kofun, jež zde byly budovány v období od 3. století n. l. (Benson 2007, 215)[2]. Šikoku také nabízí řadu poutních míst, která jsou spojena s působením buddhistického mnicha Kúkaie.

Citační zdroje