Šidehara gaikó

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Šidehara gaikó (幣原外交)

„Šideharova diplomacie“ označuje zahraniční politiku Kidžúróa Šidehary, ministra zahraničí v letech 1924–1927 a 1929–1931, druhého poválečného premiéra Japonska. Typická pro ni byla snaha o aktivní vyjednávání na mezinárodní úrovni a řešení globálních i regionálních problémů mírovou cestou (tj. internacionalismus). Důraz kladla na rozvoj zahraničního obchodu. Tato pacifistická politika měla největší vliv ve 20. letech 20. století.

Kidžúró Šidehara od roku 1919 působil jako velvyslanec ve Spojených státech amerických. Akcentoval diplomatické vztahy se Spojeným královstvím a Spojenými státy a ekonomické vazby na státy východní Asie. Svou spoluprací se západními mocnostmi se pokusil omezit tlak narůstajícího čínského nacionalismu (Čankajškův Kuomintang), který vedl až k bojkotu japonského zboží a protijaponským incidentům. Šideharovu diplomacii přerušilo oživení vojenské expanze v roce 1931, kdy se odehrál Mandžuský incident.(Mason 1997, 333–335)[1] (Labus 2009, 211-213)[2]

Citační zdroje