Čistá země

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Čistá země

Pojem čistá země je původně čínský termín, jehož ekvivalent se v indickém buddhismu nenašel. Ani kontext vzniku tohoto termínu není úplně jasný. Čistá země, nebo-li energetické pole buddhy, je oblast, kterou buddha vytvořil jako prostředí, které je ideální pro rozvoj dharmy. To se projevuje například tím, že v čisté zemi je dharma (buddhovo učení) kdykoliv dostupná, nejsou v ní rušivé emoce a všechny fyzické potřeby jsou okamžitě splněny. Ve světovém měřítku je nejznámější Čistá země buddhy Amitábhy, v japonštině známého jako Amida. Pro tuto čistou zemi se používá také označení Země blaženosti. (Lopez 2003, 77-229)[1]

V šestém století se v Číně objevil názor, že již nastalo období úpadku dharmy (japonsky mappó), což znamená, že lidé tohoto věku nedisponují dostatečnou snahou a inteligencí, aby mohli následovat staré metody a dosáhnout osvícení během jednoho životního cyklu. Místo toho se buddhisté zaměřili na dobré zrození v dalším životě. Proto se začali soustředit na pomoc buddhy Amidy, který ve svém slibu bódhisattvy slíbil těm, kteří budou vzývat jeho jméno, že je po smrti přivede do své Země blaženosti. V Číně si mezi lidem škola Čisté země získala velkou oblibu a měla podporu i od mnohých intelektuálů. Hlavní praxí této školy v Číně byla kontemplace o buddhovi, která měla za cíl umožnit přímé setkání člověka s buddhou Amidou. Mezi základní praxe patří také invokace Amidova jména, tzv. Nembucu: „Namu Amida Bucu.“ („Pocta buddhovi Amidovi.“), (více viz heslo Nembucu). Tato praxe se později přenesla do Japonska. Přestože se i v tradici indického buddhismu v rámci meditace v sedě recitovaly mantry, v Asii tato praxe nabyla jiný význam. Invokace se stala samostatnou a velmi oblíbenou praxí. Tyto invokace byly v Číně doprovázeny hlubokými úklonami a pálením kadidla. (Lopez 2003, 190-195)[1]

Zrození v Čisté zemi nebyla všechna na stejné úrovni. Dělila se do devíti skupin podle záslužnosti vykonaných činů v předchozím životě. Nicméně podle tradičního učení měl velký vliv na nové zrození také okamžik umírání. Z toho důvodu pak v japonském kontextu mnich Genšin ze školy Tendai vytvořil pokyny pro umírající. (Lopez 2003, 190-195)[1]

V současnosti se k následování učení Čisté země hlásí více jak milion stoupenců, což z tohoto hnutí činí největší buddhistické hnutí na světě. Nejdůležitější praxí tohoto hnutí je recitace jména buddhy Amidy, víra ve slib buddhy Amidy a přání zrodit se v jeho Čisté zemi. (Seegers 2006, 60)[2]

Více o učení Čisté země v Japonsku viz heslo Amida.

Citační zdroje