Óm šinrikjó

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Óm šinrikjó (オウム真理教 ), také Aleph, v překladu Náboženství nejvyšší pravdy, je náboženské hnutí, které založil Asahara Šókó (vlastním jménem Macumoto Čizuo) v roce 1987 v Japonsku. Mnoho prvků nauky tohoto hnutí přímo vychází z buddhismu a hinduismu. Toto hnutí si rychle získalo velké množství následovníků nejen v Japonsku (podle vyjádření Óm šinrikjó to v devadesátých letech bylo až 10 000 členů), ale od roku 1992 také v Rusku a Spojených státech. Hlavní sídlo sekty se nacházelo v městě Fudžinomija v prefektuře Šizuoka. (Metraux 1995, 1140)[1]

Macumoto Čizuo se několik let živil akupunkturou a v roce 1982 byl zatčen za prodej falešných léků. O dva roky později, v roce 1984, Macumoto založil Óm šinsen no kai, náboženskou skupinu s 15 členy, a začal používat jméno Asahara Šókó. Toto jméno si vybral kvůli tomu, že počet tahů znaků kandži používaných k jeho zápisu dává dohromady číslo, které je numerology považované za šťastné. (Kiyoyasu 1995, 376-377)[2]

V této počáteční fázi se skupina zaměřovala především na jógu a prodej nápojů zdraví. Asahara vydal několik knih, což mělo za důsledek nárůst členské základny. V roce 1990 Asahara společně s dalšími členy hnutí kandidoval do sněmovny za jimi založenou stranu Šinritó – Strana Nejvyšší pravdy (1989). Nicméně nikdo z nich nebyl úspěšný. Asahara tvrdil, že ovládá šest nadpřirozených schopností, které získal během tréninku v Tibetu (v roce 1986 podnikl duchovní cestu do Himalájí). Jednalo se například o levitaci a proměnu objektů. Svou autoritu potvrzoval také přátelstvím s Dalajlamou, se kterým se seznámil v roce 1987 v Indii. (Kiyoyasu 1995, 376-377)[2]

Óm šinrikjó se vymezuje vůči některým náboženstvím (např.: tibetský buddhismus, japonský esoterický buddhismus) pro složitost jejich učení. Naopak nauka Óm šinrikjó byla prezentována jako jednoduchá a obsahující pečlivě vybrané prvky různých směrů. Měla tedy být přístupná všem lidem. Přestože čerpala především z hinduismu a buddhismu, nebyly opomenuty ani prvky křesťanství. Nauka tak zahrnuje buddhistickou představu kosmického času, učení o deseti světech (džukkai), ale také učení o mesiáši. (Metraux 1995, 1144-1146)[1] Zvláštní důraz pak byl kladen na učení o Armagedonu, které hrálo v hnutí zásadní roli, jelikož bylo využito jako ospravedlnění násilných činů a výroby nebezpečného plynu sarinu. (Kiyoyasu 1995, 377-381)[2]

Charakteristickým rysem tohoto hnutí se brzy stalo odmítnutí společnosti a život v komunitě v ústraní. Odmítnutí hodnot japonské společnosti bylo nejdříve pasivní záležitostí, ale po roce 1990 se konfrontace se společností stává důležitou aktivitou hnutí. Život člena hnutí naprosto podléhal pravidlům komunity. Bylo stanoveno, za jakých podmínek se může člen setkat s nečlenem, naprosto zakázaná byla účast na společenských akcích, specifickými pravidly se řídilo také stravování, oblékání a spánkový režim. Všichni členové měli přikázánu abstinenci v pití alkoholu. Většina členů po vstupu do Óm šinrikjó věnovala hnutí veškerý svůj majetek, což hnutí zajišťovalo příjem. Členové mezi sebou volili elitu, která měla za úkol vedení hnutí. (Metraux 1995, 1142)[1] Nicméně praktiky hnutí byly velmi pochybné. Členové byli vystaveni velkému psychickému i fyzickému nátlaku, byly jim podávány halucinogenní drogy. A lidé, kteří upozorňovali na nebezpečnost tohoto hnutí, byli unášeni. (Kiyoyasu 1995, 377-380)[2] Přesto Óm šinrikjó mělo celou řadu následovníků z řad absolventů prestižních japonských univerzit, nejčastěji se jednalo o lidi mezi 20 a 40 roky.

Násilné akce hnutí vyvrcholily útokem na Tokijské metro, který byl proveden 20. března 1995 nervovým plynem sarinem. Zasaženy byly tři linky metra, 12 lidí zemřelo a téměř 6000 lidí bylo zraněno. Tomuto útoku předcházel například útok v Macumotu (prefektura Nagano) a útoky na konkrétní osoby (např.: Sakamoto Cucumi, Karija Kijoši). Asahara byl v červenci 1995 zatčen a v roce 2004 odsouzen k trestu smrti oběšením. Jeho advokát podal dvě odvolání kvůli nepříčetnosti, obě byla zamítnuta. Ještě několik let po svém zatčení Asahara s hnutím komunikoval a zasílal instrukce. Zatčeno a odsouzeno bylo i několik dalších členů hnutí. Ti, kteří v hnutí zastávali významné pozice a podíleli se na přípravě útoku na Tokijské metro, byli také odsouzeni k trestu smrti, který doposud nebyl vykonán. (Juergensmeyer 2003, 113-117)[3]

Přestože značná část členů hnutí opustila, Óm šinrikjó dále pokračovalo ve své činnosti. V roce 2000 hnutí poprvé přiznalo vinu některých členů za útoky, odmítlo autoritu Asahary jako svého vůdce a přijalo nový název – Aleph, podle prvního písmena hebrejské abecedy. V roce 2007 se od Alephu oddělilo hnutí Hikari no wa - Kruh světla s asi 160 členy. (Németh 2010, 49-50)[4]

Citační zdroje